Na divadelní prkna se po 28 letech vrátily Dobové tance z pera Karla Steigerwalda.

Původní představení nastudoval ústecký Činoherní klub, dnes je hraje hradecký soubor. Režie zůstala v rukou Ivana Rajmonta, který se k Tancům vracet nechtěl a první nabídku Klicperova divadla před třemi lety odmítl. „Když na jaře přišla nabídka znova a hru jsem si po letech přečetl, zatoužil jsem do té řeky znovu vstoupit, “ vzpomíná režisér Ivan Rajmont.

Tehdejší úspěch inscenace spočíval bezesporu v politické aktuálnosti. Ta, důmyslně ukrytá za revoluční rok 1848, nalezla u diváků pochopení a úspěšně odolávala cenzuře. V dnešní podobě vyniká především autorova schopnost vykreslit českou povahu se všemi jejími neduhy.

Dobové tance jsou hrou plnou metafor, ironie, cynismu a alkoholu. To vše zasazeno do období bachovského absolutismu. Co postava, to specifická vlastnost. Podučitel Kučera reprezentuje akční mládí plné revolučních ideálů, zatímco starosta a hoteliér Devátý zůstává pouze u slov. Celý děj se točí kolem jednoho hotelu a praporu, který je schovaný ve spíži. Zpočátku může mít divák menší zmatek v prolínání časových rovin, ovšem stačí se jen přizpůsobit Steigerwaldovu způsobu vyprávění a příběh nabírá na síle. V první části je nositelem humoru výhradně postava pobudy Řehtáčka, ten prokládá svými „moudry“ vážné i nevážné situace. Jeho dcerka Cilka, symbol čistoty a ctnosti, přináší s každým vstupem na scénu květiny.

Po přestávce jako by se uvolnila atmosféra na jevišti i v hledišti, diváci propukají v hlasitý smích a herci ze sebe vydávají maximum. Komisař Himl, jehož se všichni báli, se stává směšným panákem a chystá se k odjezdu. Mimo jiné přibalí záclony, knedlíky a věšák.

Vlastenci jsou však neústupní a odmítají vydat prapor, kvůli kterému Himl přijel. Na důkaz své „neoblomnosti“ odpářou symbol lva i s nápisem „Pravda vítězí“. Slovy starosty Devátého: „To není prapor, ale prapůrek. Prapůrek, ale náš. Nikde žádný nápis, žádný lev.“ Pro utužení dobrých vztahů s vídeňským komisařem ještě vyženou buřiče Kučeru a nabádají Himla, aby celou záležitost bral jako „divnou věc“. Komisař se vydává na cestu zpět do Vídně, podučitel odchází, aniž by tušil, že s ním Cilka čeká dítě. Happy end příběhu se tedy nekoná…

Dobové tance jsou v pořadí třetí ze sedmi premiér, které Klicperovo divadlo pro letošní sezonu připravilo. Pozornost diváků si rozhodně zaslouží.

ANETA PECHOVÁ