Zedník Čenda v Černém Petrovi, mladý muzikant a sukničkář Míla v Láskách jedné plavovlásky či nezkušený, ale přičinlivý příslušník VB v komedii Svatba jako řemen. Tak si mnozí pamatují Vladimíra Pucholta, který je v současnosti úspěšným dětským lékařem v Kanadě a nyní zavítal na východ Čech do Dobrušky.

„Jsem dojat vaší přítomností, tím, že vás ještě zajímáme,“ pronesl k zaplněnému hledišti místního kina Vladimír Pucholt, který pod Orlické hory dorazil se svým velkým přítelem, hercem a režisérem Janem Kačerem. Šlo o jediné setkání obou pánů mimo Prahu.

Herec s velkým "H"

Pro Jana Kačera ztělesňuje Vladimír Pucholt herectví s velkým „H“, po kterém tolik toužil: „To není reprodukce nějakého textu, to není ilustrace života. Herectví je skutečně tvorba, kdy člověk má talent svou osobnost vměstnat do tisíce jiných lidských osudů a vyjádřit je třeba jen jednou větou.“

Vladimír Pucholt o důvodech své emigrace v druhé polovině 60. let prozradil. „To, co jsem prožíval, nebylo lehké. Proč jsem nezůstal a neudělal si život lehčí, bylo to, že bych musel ze sebe něco vzácného prodat. Věděl jsem, že kdybych zůstal, octl bych se v situaci, kdy by mě začali vydírat. Honza měl rodinu a musel zůstat. Začali ho vydírat pro rodinu, pro kariéru, přesto nezradil ani jednou. A to je vzácný člověk.“

Přestože se spolu neviděli dlouhých čtyřicet let, stačilo prý pár okamžiků a: „Vše se vrátilo. A od té doby je to stejné,“ uvedl napůl dojatý a evidentně šťastný Jan Kačer.

Návštěvníci hltali každé slovo, každou vzpomínku. Smáli se, aplaudovali a především téměř dvě hodiny pozorně naslouchali. Ke své stále perfektní češtině a výslovnosti Vladimír Pucholt poznamenal: „Občas jsem ve styku s přáteli, kteří jsou Češi, drtivou většinu času ale ne. Stále však čtu české knihy, mám moc rád Čapka a také Haška.“

Symbolickým zakončením výjimečného setkání s žijícími legendami se staly působivé verše Jiřího Wolkera z básně Žebráci v podání Jana Kačera, při nichž se tajil dech a po nichž všichni přítomní do jednoho vstali a vestoje dlouho tleskali. S hlubokými zážitky si pak domů odnášeli jako cenné relikvie i podpisy obou vzácných hostů vepsané do knih, památníčků, na filmové plakáty i programy.

Dana Ehlová