David Drábek je autorem i režisérem poslední inscenace, kterou v této sezoně uvede Klicperovo divadlo. Nese název Český les a – jak je u Davida Drábka zvykem – podává zprávu o stavu české kotliny.

„Co to zašramotilo v houští? Čí cinkot kopýtek a šmrdlání oháněk značkuje na mýtině mlází a pod stromisky mech? To zvířata z tuzemského hvozdu míří na sněm," uvádí do děje kabaretu dramaturgyně Klicperova divadla Jana Slouková. „Exaltovaná sojka nese alarmující zvěst: z Východu se sem valí krvelačný ruský medvěd i s rozežranou chotí. Zvířátka se okamžitě rozhodnou postavit valibukovi se zbraní v ruce… Víc prozrazovat nesmíme. Prostě se těšte. Kdyby nic víc, odnesete si z našeho kabaretu jedno revoluční zjištění: zvířata ve zdejších lesích se podobají českým lidem jako kukaččí vejce kukaččímu vejci."

David Drábek představuje svoji nejnovější hru v následujícím rozhovoru.

Co vás přivedlo k tématu Českého lesa?
Český les je pro mě záležitost téměř mystická. Vyrostl jsem v domě u lesa, strýc hajný k nám nosil různé zatoulánky, takže jsem se staral o spoustu zvířat, ke kterým se normální dítě nedostane, včetně bažantů, ondatry nebo puštíka. Posedlost zvěří u mě tedy figurovala od malička, chtěl jsem být poté dokonce zvěrolékařem – učedníkem inženýra Josefa Vágnera, stát se ředitelem zoo nebo pronásledovat pytláky u Viktoriina jezera. Dnes už miluju přírodu spíš jako duchovní entitu, čerpám z ní sílu, obdivuji se jí. Můj dětský les se tak stal hájemstvím pro všechny mé fantazie a představy.

Do jakého zvířátka byste obsadil sám sebe?
I když se nabízí Davídek – medvídek, vždycky mi byla blízká vydra, vodní tvor z naší divoké fauny. I já sám se vždycky pohyboval ve vodě lépe, nežli na suchu, toto zvíře mi zkrátka přišlo vždycky pozoruhodné.

Jaká je vaše nejoblíbenější 
a naopak nejméně oblíbená česká vlastnost?
Člověk by neměl generalizovat, ale určité zobecnění je tu důležité. Určitě se nabízí závistivost a nepřejícnost, jedny z mých skutečně neoblíbených českých vlastností. Přidává se xenofobie, dějinné švejkování, to, že Češi jako národ neumíme být Evropě pevnými partnery, ona nedospělost malého národa, který zřejmě logicky musel ve svých dějinách takhle švejkovat, být proměnlivý a kluzký, aby obstál, to je ta věc, která je mi na Češích nejvíc protivná. A co mi je příjemné na české povaze? Protože je to o lidech, o jednotlivcích, tak vždycky ty chvíle, kdy tohle neplatí, kdy se objeví často izolovaná, individualita, která si troufne být hrdinou, vezme na sebe odpovědnost a odvahu a nebojí se si za ní stát.

Kdo s vámi na kabaretu Český les spolupracoval?
Je to parta nechvalně známých individuí, která jsme dali dohromady. Celkové punkové a trošku anarchistické vyznění má na svědomí po výtvarné stránce Honza Štěpánek, který dělal už výpravu k Noci oživlých mrtvol, na kterou Český les dramaturgicky navazuje. Tolik druhů umělých kožek, nakombinovaných s tesilem, člověk skutečně jinde neuvidí. Dramaturgii dělá Jana Slouková, Darek Král veškerou hudbu – zpestřením bude rozhodně úplně nová kapela z mladých muzikantů „Los Střevlíkos", takže představení bude doprovázené živou hudbou.

Jste typický Čech?
To je těžké říct. Rád tvrdívám, zvlášť když jsem rozespalý, že mám vikingské kořeny, můj bratr je čistý Viking, model 2015. Nedokážu říct, v čem jsem typický Čech, ale rozhodně miluju češtinu. Ta je mi zásadní potřebou. Říká se, že když člověk přejde do cizího jazyka, padá mu IQ o dvacet bodů, já si ale myslím, že mu padá podstatně víc. Kromě lásky k češtině mám i potřebu českého humoru, který taky patří k těm pozitivním „českým" věcem.

Proč jste si zvolil pro Český les žánr kabaretu?
Nabízelo se to, neboť jde o útržkovité výstupy ve velikém obsazení, zvířátek máme na jevišti hodně a jejich vstupování do děje je pak klipovité, ostře pointované a skečové. A stejně jako Noc oživlých mrtvol byla kabaret, přichází teď na její uprázdněné místo ten samý žánr – samozřejmě s tím jedním velkým riskem, že se inscenace bude uvádět na hlavní scéně, ne ve Studiu Beseda.   (zd, fri)

Tvůrci, autoři, zvířata, obsazení
Scénář a režie: David Drábek
Hudba: Darek Král
Scéna a kostýmy: Jan Štěpánek
Dramaturgie: Jana Slouková

Zkouška hry Český les v režii Davida Drábka v Klicperově divadle v Hradci Králové.Zvířata a obsazení:

Myšák, neurotik a možný hrdina:  Jiří Panzner
Myš, kráska s ADHD: Natálie Holíková
Sojka, nutkavá informátorka: Zora Valchařová-Poulová
Vlk, floutek a la Jen počkej, zajíci: Jakub Tvrdík
Zajíc, floutek a la Jen počkej, vlku: Vojtěch Dvořák
Motýl, nejprostomyslnější tvor světa: Marie Poulová
Jelen, pesimistický hypochondr: Lubor Novotný
Žížala, muzikálová hvězda v domácnosti: Isabela Smečková-Bencová
Kudlanka, hrozivá seniorka: 
Marie Kleplová
Kanec, reptavý hospodský: 
Filip Richtermoc
Klokan, pákistánský uprchlík 
ze zoo: Josef Čepelka
Tchořice, postrach parfumerií: Martina Nováková
Sova, primář noční mýtiny: 
Petr Vrběcký
Krtek, mouřenín s broukem 
v hlavě: Maxime Mededa
Lišák, superstar a světák: 
Vladimír Polívka
Medvěd, ruský rozpínavec 
a hrozba: Jan Vápeník
Medvědice, kýčovitá fiflena: Kristýna Kociánová
Myslivec: David Smečka
Los Střevlíkos: Aleš Staněk (kytara), Jan Bára (kytara), Vít Skalička (bicí), Vojtěch Škráček (baskytara), Martin Sedláček (klávesy).