Volnou trilogii o lásce a vztazích zakončilo premiérou v Klicperově divadle Hradec Králové režijní duo SKUTR. Po Labutím jezeru a Evženu Oněginovi převedli na divadelní prkna román Borise Viana Pěna dní.

Režiséři Martin Kukučka a Lukáš Trpišovský mají zálibu v nedivadelních textech, z nichž si vezmou jejich podstatu a pak využijí svou silnou divadelní imaginaci ke stvoření zajímavých jevištních obrazů. Jejich režijní rukopis je poměrně specifický a nemusí vyhovovat každému, jelikož text bývá v jejich inscenacích spíše podružný. Prim hrají hudba, světlo, kostýmy, atmosféra…

Už scéna Jakuba Kopeckého evokuje, že se děj Vianova románu odehrává ve snovém světě, pootočením o devadesát stupňů se mobiliář jako koberec či postel dostává na zadní stěnu. Tenhle svět má zkrátka své vlastní zákonitosti, divák se s tím musí vyrovnat.

Hravé námluvy

Pěnu dní je možno, řečeno sportovní terminologií, rozdělit na dva velmi odlišné poločasy. V první půli je to nevázaná zábava, které vévodí heslo: „Každý by chtěl být zamilovaný". Vianův román v sobě nese značnou dávku absurdity, cizí mu nejsou různé fantaskní prvky a surreálné obrazy. První část se tak nese v duchu hravých námluv dvou párů – Colina s Chloé a Chicka s Alice.

Režiséři hýří různými nápady, ale v první části funguje inscenace spíše v jednotlivostech, jako celku ji chybí výraznější dramatický oblouk, který se vyklene až v druhé polovině. Ta je výrazně depresivnější, objevují se v ní existencialistické tendence.

Colin je nucen začít přijímat absurdní pracovní pozice, aby vydělal na drahou léčbu své Chloé, kterou trápí podivná choroba – na plicích jí vyrostl leknín. Ani vztah Chicka a Alice nemá na růžích ustláno. Chick všechny své peníze utrácí za grafomanské výplody filozofa Partra, Alice zanedbává a ta se rozhodne vzít věci do svých rukou.

SKUTRům se opět podařilo vytvořit některé opravdu silné scény. Možná nejlepší je apokalyptická pouť Alice po knihkupectvích, kde pálí veškeré spisy Jeana-Sola Partra, zatímco její Chick se ocitá v obklíčení exekutorů.

Velmi důležitou roli hraje v inscenaci hudba. Režiséři pozvali ke spolupráci divadelní skupinu Mastix, jejíž členové navíc ztvárňují v Pěně dní vedlejší role. Neznamená to však, že by nová hradecká inscenace byla nějakým muzikálem, hudebníci často jevištní situace doprovázejí spíše disharmonickými zvuky, které ale podporují děj.

Výrazná stylizace

Herci své postavy výrazně stylizují a je znát, že jim tato poloha není cizí. Miroslav Zavičár je jako Colin zpočátku nesmělý, ve své lásce opravdový a dojemně se snažící udržet zdání šťastného vztahu. Marie Poulová (Chloé) si v první části vystačí s několikrát viděnou variací lehce zmatené, zadrhávající dívky, aby pak ve druhé půli ztvárnila umírající dívku citlivě, ale zcela bez sentimentu.

Jan Sklenář hraje Chicka jako rozvíjeného a nezodpovědného mladíka fanaticky obdivujícího svého filozofa (zřejmá narážka na dobové pobláznění Jeanem-Paulem Sartrem). Marta Zaoralová v roli Alice nezájem svého milého nejprve trpně přijímá, aby nakonec nashromážděnému vzteku dala průchod v očistné žhářské bouři.

Ostatní herci projevují cit pro komickou zkratku jednotlivých figur, ať už je to jiná, přitom opět skvělá Natálie Holíková (Isis) či pohybovou komikou obdařený Jiří Zapletal (Nicolas).

Pěna dní nejspíš nebude jednoznačně přijímanou inscenací. Dokáže bavit a dojímat, zároveň ale divákům trochu zamotá hlavu.