Přehlídka včetně dramaturgie je dílem Martiny Součkové, která jednou za rok zve na břeh Orlice alespoň na jeden večer vynikající muzikanty ze všech koutů světa. Festival Na jednom břehu patří k nejzajímavějším počinům svého druhu na východě Čech přinejmenším proto, že nesází na známá, a tudíž dobře prodejná jména, ale naopak – hledá věci neslyšené a dosud nepříliš známé. Alespoň v našich končinách. Jak vůbec takový festival vzniká?

Zmínila jste se, že letošní ročník festivalu bude nejpestřejší ve své – byť krátké – historii…
Každý rok Na jednom břehu je jiný, lety - troufám si říci - vyzrálejší, pestřejší, odvážnější. Hledám totiž v neprobádaných vodách zahraničních možností. Kapelu z tohoto kraje těžko v dramaturgii najdete. Festivalů je u nás jako máku, proč se hnát za objeveným, když v nedostupnosti a originalitě se skrývá větší vzrušení než v mediálně propraných jménech. I v zahraničních kapelách lze najít skvosty, a když se vám podaří přivést čerstvě upečenou hudební sestavu nabitou excelentními hráči, jejich chuť předvést, co umějí je nakažlivá jako smích kolegyně Pavly Tomicové:–)

Jak a kde vůbec sháníte hosty pro svůj festival?
Díky hudebnímu publicistovi Jiřímu Moravčíkovi jsem se ocitla ve společnosti zanícených milovníků, pořadatelů i novinářů, jež za své úspory brousí po zahraničních festivalech world music a tají dech nad talentovanými muzikanty z celého světa. Inka Mbing z Taiwanu, Dona Rosa z Portugalska, Victoria Hanna z Izraele nebo Mariana Sadovska z Ukrajiny. To jsou jména, která se brzy ocitnou ve srovnávacích světových žebříčcích.

Jaké největší hvězdy nabídne letošní festival?
Dle svého vkusu se můžete rozhodnout, který žánr, země, etnikum nebo poetika vás zajímá. Výsledná atmosféra na festivalu dokazuje, že jsme ochotní vnímat daleko větší spektrum žánrů, než bychom od sebe sami očekávali. Letos si můžete kupříkladu vybrat z maďarského transbalkánského CimbaliBandu, brazilskou funkovou extravagancí Anastacie Azevedo či elektrodubovým pestrobarevným kobercem kapely La Cherga. Uslyšíte na jednom jevišti společnou řeč afrických a mexických muzikantů spolu s nejpůvabnějšími zpěvačkami vokálních Yellow Sisters. Vloni se s předsudky o maliských “bubínkářích” zatmělo před očima všem, kteří byli svědky téměř hendrixovského hraní na domorodý nástroj Ngoni, jak to předvedl Bassekou Kouyatte.

Chystáte pro návštěvníky další programové možnosti kromě hudebních zážitků?
Přibude výtvarná dílna pro množící se děti na festivalu. Mají na festival do čtrnácti let vstup zdarma a na dětském hřišti se mohou výtvarně vyjádřit ke grafické podobě festivalového plakátu, respektive vytvořit něco úplně jiného. Hrát si s nimi mohou i někteří dospělí, pokud budou stačit jejich fantazii.