Hrdinou temného příběhu z dnešního Berlína je patnáctiletý Michael Polischka. Když se s jeho půvabnou, leč nevyrovnanou matkou Miriam rozejde bohatý milenec a vyhodí je oba na ulici, uváznou v mizerném bytě na bezútěšném předměstí Neukölln.

„Chodil jsem ve čtvrti Neukölln do škol a toulal jsem se po ulicích. Zašel jsem tu a tam, někde něco snědl, byl svědkem toho, co se tam děje a to všechno jsem na sebe nechával působit. Je to národnostní směsice. Lidé, kteří se hádají v kuchyni a u stejného stolu dělá dívenka školní úkoly. Jednoduše jsem si vzal čas na to, abych to všechno zhlédl, aniž bych si něco zapisoval nebo fotografoval. Vstřebal jsem do sebe jednoduše atmosféru, která pak logicky vyplyne z příběhu,“ řekl režisér snímku Detlev Buck.

A ve světě násilí, drog, pouličních gangů, mladistvých zlodějíčků a rváčů je tak snadné dostat se na šikmou plochu. Chlapec s upřímnou tváří, jehož tvrdě šikanují starší spolužáci, sice získá pár nových kamarádů, ale stává se až příliš snadnou kořistí místního podsvětí. Setkání s bossem Hamalem a jeho nohsledem Barutem změní Michaelův život a vystaví ho kruté životní zkoušce. Film vyniká autentickou atmosférou a otevřeným pohledem na sociální problémy těch, kteří propadli společenským sítem a zoufale bojují o přežití.

„Důsledky, k nimž každodenní násilí nakonec vede, situace, nad níž si pak už můžete jen povzdychnout: K čertu! Proto jsme některé situace z románu nahradili jinými, mnohem drsnějšími, které toho vypověděly o celé situaci mnohem víc a autentičtěji,“ dodal režisér.

Za režii filmu Karniggels (1991) Detlev Buck získal Bavorskou filmovou cenu. Snímek Drsňák je zatím jediným filmovým titulem, k němuž si nenapsal sám scénář.

Buck se narodil v roce 1962 v Bad Segebergu.