Na více než padesáti převážně černobílých fotografiích zachycují Braunův soubor v denních proměnách světla i v různých ročních obdobích. Působivé jsou zejména detailní snímky jednotlivých postav. Ty - díky vidění obou fotografů - zobrazené bez okolního prostředí, mají možnost více vyniknout a přitáhnout pozornost diváka.

Areál Nového lesa v blízkosti Kuksu je ojedinělým místem, kde je soustředěn poklad barokního sochařství.

Šporkův sen

Majitel Kuksu i areálu Nového lesa, hrabě František Antonín Špork, tady chtěl vytvořit meditativní komplex se sochařským zobrazením Kristova života. Pro práci si vybral jednoho z nejlepších sochařů své doby – Matyáše Bernarda Brauna a jeho dílnu. Braun v areálu pracoval od roku 1723 (s přestávkou způsobenou spory se sousedními jezuity) až do roku 1733. V konečné fázi tvorby mu v díle pomáhali jeho bratr Dominik a synovec Antonín.

Zajímavostí lesa jsou porůznu ze země vystupující pískovcové balvany a skály. Takové přírodní útvary lákalyMatyáše Brauna k vytváření postav poustevníků, apoštolů, světců, například sv. Jana Křtitele i sv. Maří Magdalény. Velká skála mu pak posloužila k zobrazení události Narození Ježíše a Klanění pastýřů i Příchodu Tří králů. Právě tyto reliéfy daly celému seskupení název Betlém.

Na stěně skály, vpravo od reliéfu Narození Ježíše je zobrazeno Vidění sv. Huberta. Svatý Hubert patřil k oblíbeným světcům hraběte Šporka. Byl totiž patronem lovců a lovu – jedné z nejoblíbenějších činností hraběte.

Vlivem nejrůznějších okolností, nepřízní počasí či lidským vandalismem, se do dnešních dnů zachovalo pouze torzo z Braunovy práce. Nicméně i toto torzo je výmluvným svědectvím o vrcholném mistrovství sochaře. Sochy nemusí mít ruce ani hlavu, a přesto poznáme, jaký duševní svár se v postavě odehrává.

Příběhy

Právě tato dynamická síla vyzařující ze zobrazeného zaujala Jiřího Šourka a Vladimíra Bráta natolik, že se jejich návštěvy v areálu Nového lesa stávaly stále častějšími. Příběhy dvou poustevníků, sv. Onufria a sv. Garina, kteří prožili život v pustině daleko od lidí, zapůsobily silně nejen na fantazii Braunovu, ale i na fantazii obou fotografů. Bolest, touha i vzdor vyzařující z těchto postav přinutí člověka zamyslet se uprostřed ztichlé přírody sám nad sebou.

Oba fotografové pracují s klasickými fotopřístroji na velký formát, na klasický černobílý materiál, který umocňuje intimní setkání s výjimečným dílem Matyáše Brauna.