Jan Trampota (1889 – 1942, na snímku jeho obraz z roku 1926 Dub v krajině)) patří mezi významné české krajináře. Za svoji malířskou dráhu si zamiloval několik témat: vždy s potěšením maloval stromy, v nichž jakoby se odrážel duch kraje. Ať už to byl mohutný Petrův jasan z doby šťastných pěčínských pobytů, nebo stará hruška s holými špičatými větvemi, která symbolizovala těžkou dobu války. Trampotova plátna na první pohled poutají pozornost svými zářivými barvami. Modelují pohledy do krajiny, mezi kopci objevujeme několik domků nebo malebný kostelík. Zvláště se jeho paleta rozsvítila po pobytu v Normandii, kde objevil měkké růžové světlo.

Jan Trampota svoji uměleckou dráhu začal v osmnácti letech na Umělecko-průmyslové škole. Od roku 1923 žil v Pěčíně, kde objevoval nové výtvarné motivy, často  společně s Janem Slavíčkem a Rudolfem Kremličkou. Jeho první velké výstavy se uskutečnily v roce 1927, a to v Hradci Králové a pak v pražském Mánesu.

Jan Trampota zemřel počátkem 40. let minulého století během léčení v poděbradských lázních.

Výstava jeho děl v Galerii u sv. Jakuba potrvá do 27. července.   (aš)