Petr Haničinec zemřel ve středu 7. listopadu ve svém domě v Bratronicích na Kladensku. Bylo mu 77 let.

Herec vyrůstal v Pardubicích.

Haničinec hrál v mnoha divadelních hrách, filmech a televizních seriálech, například v seriálu Žena za pultem, Dobrá voda a Synové a dcery Jakuba skláře. Věnoval se také práci v rozhlase, uměleckému přednesu a dabingu. Svůj hlas propůjčil mimo jiné populární postavě losangeleského policejního poručíka Colomba.

Haničinec se narodil 15. září 1930 v Pardubicích. Postupně byl členem Východočeského divadla v Pardubicích a tří scén v Praze - Divadla E. F. Buriana, Divadla S. K. Neumanna a Divadla na Vinohradech.

V prosinci 1995 byl účastníkem hromadné dopravní nehody, v níž se vážně zranil. O šest let později prodělal při vystoupení cévní mozkovou příhodu, jejíž následky se podařilo akutní operací odvrátit.

Za svoji hereckou práci byl několikrát oceněn. Mimo jiné v polovině 90. let dostal cenu za celoživotní dabing a v roce 2000 Cenu Senior Prix 2000 za celoživotní práci
Haničinec hrál v mnoha divadelních hrách, filmech a v televizních seriálech Cirkus Humberto, F. L. Věk, Žena za pultem, Dobrá voda a Synové a dcery Jakuba skláře. Věnoval se také práci v rozhlase, uměleckému přednesu a dabingu. Svůj hlas propůjčil mimo jiné populární postavě losangeleského policejního poručíka Columba a namluvil Dereka Jacobiho v seriálu Já, Claudius.

Z domku v Bratronicích, který mu před časem sehnal hudebník Karel Vágner, Haničinec vzhledem ke svým zdravotním potížím po operaci rakoviny tlustého střeva podle místních obyvatel v posledním roce nevycházel. O herce upoutaného na lůžko se starala jeho manželka Radka. Koncem srpna ležel v kladenské nemocnici, odkud se domů vrátil v polovině září.

Podle starosty Vladimíra Štěrby bude Haničinec pohřben na bratronickém hřbitově. Poslední rozloučení se uskuteční v místním kostele Všech svatých v pátek 16. listopadu v 11 hodin.

Petr Haničinec se narodil 15. září 1930 v Pardubicích. Byl členem Východočeského divadla v Pardubicích a pražských divadel E. F. Buriana a S. K. Neumanna. Od roku 1962 působil téměř čtyři desítky sezon v Divadle na Vinohradech, kde nastudoval skoro sedmdesát rolí. Například v inscenacích Faust, Král Krysa, K domovu se dívej, anděli, Generálka, Mistr a Markétka a Tovaryšstvo Ježíšovo. Pak se objevoval v nuselském Divadle Na Fidlovačce. Jako charakterní herec robustního projevu, naplněného vnitřním temperamentem, ale i schopností ztišené, sebezpytující polohy vynikl ve ztvárňování složitých charakterů v současném i klasickém divadelním repertoáru.

Ve filmu začínal v polovině 60. let postavami z vojenského prostředí, v roce 1957 hrál i ve Vávrově historickém snímku Proti všem. Naposledy se na plátně objevil v režijním debutu Ireny Pavláskové Čas sluhů z roku 1989.

V prosinci 1995 byl účastníkem hromadné dopravní nehody, v níž se vážně zranil. O šest let později prodělal při vystoupení cévní mozkovou příhodu, jejíž následky se podařilo akutní operací odvrátit.

"Patřil dlouhá léta ke sloupům vinohradského divadla v Praze, kde odehrál velký repertoár. Já sama vzpomínám na spolupráci s ním například v Hemingwayově příběhu Komu zvoní hrana," řekla herečka Jiřina Jirásková. "Byl přeci jen o málo mladší než já, takže generační partneři jsme přímo nebyli. V každém případě je to další ztráta, jichž je v poslední době v hereckých řadách poměrně dost," dodala. Svého kolegu charakterizovala jako silnou osobnost.

Ředitel Divadla na Fidlovačce Tomáš Töpfer označil Haničince za jednoho z posledních velkých herců své generace. "Byl vlastně členem našeho souboru, neboť po svém úraze, kdy byl dlouho v kómatu, přežil svou smrt, zotavil se a objevoval na našem jevišti. Ještě před dvěma lety u nás hrál, i když v poslední době dlouho stonal. Byli jsme vlastně poslední scénou, kde tento herec vystoupil ve svých posledních rolích - v roli slepého Mareše v Tylově Fidlovačce a v roli rabína v muzikálu Šumař na střeše," řekl Töpfer.

Za svoji hereckou práci byl Petr Haničinec několikrát oceněn. Mimo jiné v polovině 90. let dostal cenu za celoživotní dabing a v roce 2000 Cenu Senior Prix 2000 za celoživotní práci.

Haničinec se aktivně zapojoval do kulturního dění v Bratronicích, kde žije asi 800 lidí. Například na olympijský den před pěti lety za ním do Bratronic přijeli na besedu Aleš Valenta, Dana Zátopková a Zdeněk Mahler. Ještě letos na konci září přijel za nemocným hercem pokřtít své CD Dětský pěvecký sbor Klíčenky z Chrudimi.

Haničincovi sedly role drsného a věčně zachmuřeného chlapíka

Herec Petr Haničinec proslul chlapskými rolemi a také hlasovým rejstříkem, který našel uplatnění v dabingu. Zahrál si v seriálech Dobrá voda či Žena za pultem, propůjčil hlas inspektorovi Colombovi či koktavému císaři Claudiovi. Po 50 letech v branži se před třemi lety rozhodl, že kvůli zdravotním problémům ukončí kariéru.

Život pardubického rodáka změnila v prosinci 1995 vážná řetězová havárie na dálnici D1 u Humpolce. Dva měsíce herec strávil v bezvědomí, zažil klinickou smrt a jeho uzdravení se rovnalo téměř zázraku. V posledním desetiletí se toho ale na Haničince sesypalo víc - mrtvice, cukrovka, operace tlustého střeva, smrt první ženy Štěpánky i tragické úmrtí vnučky Alice. Bojoval také s vleklými depresemi, které se snažil zmírňovat pobytem v okolní přírodě či s vnoučaty.

Haničinec, který se narodil 15. září 1930, vystudoval konzervatoř (v průběhu studia se z ní stala DAMU). Působil v Pardubicích a poté v Praze. Zde získal angažmá v Divadle E. F. Buriana, Divadle S. K. Neumanna, Divadle na Vinohradech a poté Na Fidlovačce. Na scéně ztvárnil nejrůznější charaktery, za jednu ze svých životních rolí považoval Mefista ve Faustovi (1976). "Bylo to tři tisíce pět set veršů, učení mi šlo pomalu, ale nakonec mi zůstaly v hlavě dodnes," řekl herec.

Na divadelních prknech ztvárnil rovněž Pabla v Komu zvoní hrana nebo Krále Krysu. V paměti diváků zůstanou i jeho výkony v seriálech a inscenacích F. L. Věk, Synové a dcery Jakuba Skláře, Cirkus Humberto, Kronika žhavého léta, Horká zima, Svítalo celou noc, Kotva u přívozu nebo Ubohý pan Kufalt. Nejvíce dopisů od ctitelek však Haničinec dostal, když natočil seriál o koních Dobrá voda a "samoobslužnou" Ženu za pultem.

Haničinec miloval lesy, dobré jídlo a knihy Oty Pavla nebo Tomáše Garrigua Masaryka. Také ženy zaujímaly podstatné místo v jeho životě. Se čtvrtou manželkou, zlatnicí Radkou, žil přes 20 let. Jeho předchozími partnerkami byly herečky Štěpánka Haničincová (měli spolu dceru Alexandru), představitelka princezny se zlatou hvědou Marie Kyselková (syn Ondřej) a někdejší rozhlasová moderátorka Eva Kopecká. Herecké geny po něm podědili i jeho vnuci Vojtěch a Kryštof.

Ve své kariéře se Haničinec dočkal několika ocenění. Za práci v dabingu získal v roce 1995 Cenu Františka Filipovského, o rok později Křišťálovou růži za poezii a v roce 2000 byl vyznamenán Cenou Senior Prix za celoživotní práci.