Po první hře, kterou dramatik Václav Havel napsal po téměř dvacetileté tvůrčí odmlce, sáhla po pražském Divadle Archa, londýnském divadle Orange Tree a řadě dalších evropských scén i dramaturgie hradeckého Klicperova divadla. Sobotní premiéra Odcházení ve studiu Beseda se dočkala dlouhého potlesku vestoje.

„Pro režiséra je premiéra poměrně stresující záležitostí,“ netajil svůj neklid před i po sobotním představení Andrej Krob – Havlův dvorní režisér. „A byla to dřina, dřina a dřina,“ zavzpomínal už po premiéře na dvouměsíční zkouškovou peripetii herec Hynek Pech, který exceloval v hlavní roli.
Příběh bývalého kancléře Viléma Riegra, který odchází se všemi osobními i společenskými důsledky z politického výsluní, je plný dvojsmyslů a aktuálních odkazů, které (po léta) české publikum miluje a rozumí jim. Pro režiséra Andreje Kroba zjevně nebyl Havlův styl a humor ničím neznámým, takže pracoval na nejdrobnějších detailech Havlovy předlohy.

Šťastnou ruku měl také při výběru herců – vedle skvělého Hynka Pecha v hlavní roli byla neodolatelná Pavla Tomicová jako dlouholetá přítelkyně Irena. Tuto roli psal Václav Havel „na tělo“ své ženě Dagmar (ta se své úlohy vzdala na jaře během zkoušek hry v Divadle Archa). Hynkova (Kriegrova) zamyšlená replika: „Ona mě miluje, proto jsou s ní občas potíže,“ si v publiku vysloužila jednu z nejbouřlivějších reakcí.

„Lidé se bavili a reagovali, to mě naplňuje,“ řekl na party po představení Václav Havel. „Jezdím na představení svých her, abych viděl, jak můj text vůbec vyzní na jevišti. Jsem spokojen.“