Charismatický šestapadesátiletý muž s pronikavě modrýma očima a nezbytnou jarmulkou na hlavě s sebou notové papíry nenosí. „Každou skladbu studuji srdcem. Tam navždy zůstane a do žádné partitury už hledět nemusím,“ říká vstřícný a přátelský chlapík, kterému se v Čechách zjevně velmi líbí. Je už léta častým hostem Pražského jara, spolupracuje s pražským symfonickým orchestrem FOK.
 
„Jezdím po celém světě, ale nejraději jsem vždycky někde mimo centrum. Mám zkušenost, že lidé v hlavních městech bývají trošku přesyceni nabídkou všeho možného. V menších městech cítím větší vstřícnost, vnímavost, zvědavost…“ Filozofie Elli Jaffeho se potvrdila také během úvodních minut setkání s hradeckými filharmoniky. Hned na první zkoušce se stal jejich miláčkem, s nímž je radost být, pracovat a učit se od něj. Také Elli Jaffe si svůj krátký hradecký pobyt pochvaluje: „Jsou to velmi vnímají a skvělí hudebníci, prožil jsem s nimi ten krátký čas úžasně, jako s rodinou.“
Rodina je vůbec Jaffeho oblíbeným tématem, středem jeho světa. Na tu svoji, s níž žije v Jeruzalémě, je velmi pyšný. „Na svoji ženu a děti myslím stále, ať jsem kde jsem.“
 
Své o tom ví i polská houslistka Katarzyna Duda, která v pauzách mezi zkouškami kojila svého tříměsíčního syna Petra. „Bůh řekl – dítě musí být nakrmeno. Vše ostatní počká,“ nabádal Jaffe orchestr.
 
Elli Jaffe patří k uznávaným světovým skladatelům a dirigentům. Je žákem Leonarda Bernsteina a během své kariéry řídil prestižní symfonická tělesa na celém světě včetně Londýnské královské filharmonie.
 
Okamžik, kdy se včera večer na jednom pódiu propojilo Jaffeho štěstí a radost z hudby, živelnost krásné houslistky Katarzyny Dudy a skvělý výkon hradeckých filharmoniků, byl nepopsatelný. Paganini si tam nahoře zcela jistě udělal hezký večer.
. . .