„Děláme to už druhým rokem, led místo dřeva je příjemná změna,“ řekl původem dřevorubec a iniciátor zimního sochání Jan Kužel, kterému s ledovými díly pomáhá syn.

A studené sochy mají u místních úspěch. Chodí sem na procházku, scházejí se na svařené víno, akorát ten stůl s lavicí z ledu není moc pohodlné sezení. Když se ale projdou po ledě, spatří zvoničku, měsíc, Eiffelovu věž, celý orchestr i s nástroji, motocykl i hlemýždě. Po cestě k rybníku je po stranách hlídají postavy, labutě či volavka.

Nápaditost sochařů sahá až tak daleko, že vrství různé druhy ledu na sebe, čímž se při slunečném počasí nabídne divákům krásná hra se světlem.

„Vyřezáváme kusy ledu dvou druhů, jeden průhledný, druhý méně, a pokládáme na sebe. Slunce pak prosvítá určitými částmi,“ vysvětlil jednoduché kouzlo některých plastik Jan Kužel.