Hra pojednává o příběhu tří sester, přítomnosti záhrobních bytostí, venčení imaginárních psů a všudypřítomné těžkosti bytí.

Režisér David Drábek napsal autorskou hru s názvem Jedlíci čokolády pro svůj divadelní soubor. Hercům, s nimiž má zkušenost z jeviště, „ušil“ divadelní role přímo na míru. Jejich znalost umožnila režisérovi, aby je začlenil hluboko do jevištních postav.

Drábek se stal synonymem obdivu a přitáhne do divadla davy lidí, včetně mladých. Na jeho premiéry se jezdí z celé republiky.

Příběh jedlíků čokolády se může zdát jako epizodický a postrádající dějovou linku. Jeho nesourodé momenty se však následně skádají do precizní ucelenosti a významů.

Drábek vytvořil v Jedlících čokolády mnohaúrovňovou hru, která se dá číst ve vrstvách a proudech. Přijdou si na své jak konzumenti klouzající po povrchu, tak i lidé, kteří za prvotními jevy odhalí další skutečnosti a momenty. Mohl by to být zdařilý kalkul, jak se zavděčit širokému spektru diváků, ale omyl je pravdou.

Tyto tvůrčí postupy, a myslím tím text, jsou v literatuře nikoli běžným, avšak obohacujícím prvkem.

Drábek je autor hravý, sečtělý, vzdělaný a plný imaginace. Tvrdit však, že mu jde jen o takzvanou „hru pro hru,“ by znamenalo nečíst v Jedlících čokolády pozorně.

Nahuštěný děj plný narážek na filmy, literaturu a aktuální společenská témata dodává hře nádech syntézy tepající v současnosti. Znázorňované situace Drábkovy hry, pomyslné a těžké Co, jsou rozptylovány okřídleným Jak vnímá divák zobrazovaný děj, jak režisér zakomponoval jednotlivé dílčí prvky příběhu hry do vyznění celku. Výsledkem je poetika, která dokáže chytnout, zacloumat, ale i rozesmát . Drábek při tom není autor podbízivý. Kdo chce hledat může, ale záruka na klíč k uchopení není cílem obdobného režijního přístupu. I když jsou Jedlíci čokolády uvozováni jako romantická komedie smíchu je v nich přehršle. Tíživá témata ve hře rovněž nespí. Autor hry si pohrává s lehkostí s nešvary doby a současnými civilizačními problémy. Právě díky své režijní vizi vytvořil hru, která je plná nadhledu, nadsázky, kousavých sarkasmů a ironizování zemské tíže, osudové gravitace každého člověka tak, aby rozhýbal bránice a zároveň ponoukal k hloubání ve spodních proudech významů. Herecky byla laťka nastavená vysoko. Představitelé jednotlivých rolí si zdařile sekundovali. Ve hře se objevilo i několik improvizací a nahodilých prvků, které Jedlíky čokolády umocňovaly ještě více.