Expozice nazvaná Doteky okamžiku bude zdobit prostory jedné z nejnovějších hradeckých galerií až do 2. dubna.
Šestašedesátiletý Jiří Dudycha je mužem mnoha talentů, schopností a zájmů a také litomyšlským patriotem. V jeho zdejším ateliéru vzniká velmi známá interiérová keramika, která je svým stylem poznatelná a nezaměnitelná i pro středně informovaného laika. Jeho bílé, zlatem zdobené svícny, sochy a nádoby, pískové úkryty pro květiny i nástěnné keramické reliéfy mají řadu nadšených obdivovatelů a sběratelů.
Křížová cesta
„Mým životním dílem je ovšem Křížová cesta pro nový kostel na Vysočině,“ říká Jiří Dudycha. „Replika její části je vystavena ve stálé expozici ve sklepích litomyšlského zámku.“ Výtvarný talent sahá v rodině Dudychů až k začátku minulého století. Otce Jiřího Dudychy, Aloise, ve třicátých letech okouzlila pověstná slovenská modranská keramika a založil uměleckou dílnu, která postupně do širokého okolí začala produkovat půvabné a vypracované hrnečky, svícny a další, především užitkové kusy.
V tradici dílny, která ze jména Dudycha vlastně udělala dobrou značku, pak pokračoval i syn Jiřího Dudychy, Jiří mladší. Ten vyrábí interiérovou keramiku, exteriérové objekty, keramické obrazy a šperky podle návrhů svého otce.
Experimentátor
„Výstava v Galerii Na Hradě je ohlédnutím za nedávnou minulostí,“ říká Jiří Dudycha k nově otevřené expozici. „Jsou tady především reliéfy a akvarelové malby na glazuře.“ Právě tato jedinečná technika je pro Dudychu typická a patří k těm několika, které sám svým oblíbeným experimentováním vynalezl.
Jiří Dudycha se při své tvorbě drží trvalé inspirace: civilizace a příroda nestojí proti sobě. Naopak – doplňují se a obohacují navzájem. Proto všechny ty přísné geometrické a přesné tvary, kterým nikdy nechybí něžný, jemný a romantický nádech zasnění.
Romantik
O tom, že Jiří Dudycha koneckonců je romantik a k jeho talentům patří i poetická řeč, svědčí jeho doslovný popis objektů na čerstvě otevřené výstavě: „Akvarely popisují vzpomínky na loňské léto, strávené v lese, ve skalách a u řeky, kde tančí lesní víly ve chvějivých paprscích poledního slunce, větrný vír kouzlící z dýmu večerního ohně fantaskní iluze jiných světů… Kontrast ohně a tmy, noční obloha a les, který ještě hřeje denním sluncem.“