V hotelu Sofia – galerii Café bar vystavuje pardubický malíř, sochař a loutkař Jiří Šimek.

I vzhledem k 750. výročí založení města a dalším významným událostem, které se v Litomyšli konaly či konají, je to velká příležitost…
Jistě a mám z toho radost. Ve zdejší galerii vystavuji již potřetí a musím říci, že velice rád. Z převážné části to jsou tentokrát věci, které ještě vystavovány nebyly. Pocházejí skutečně z posledního období mé tvorby.

Sochy, obrazy, loutky, tématům zůstáváte věrný?
Ano, v podstatě nedávám přednost ani jednomu z výtvarných oborů, vždycky rád společně prezentuji jak obrazy, tak sochy či loutky. Ale někdy se stává, ovšem výjimečně, když je to třeba pro divadlo, že vystavuji jenom loutky, které se ostatně stávají čím dál tím víc úžasným hitem v celém světě, tedy myslím tím autorské loutky určené do interiéru.

Řadu let si už vytváříte svůj fantaskní svět, i když inspirace přichází, jak říkáte, převážně z reality kolem vás.
Z přírody, literatury, ze života vůbec. Ale v podstatě je to vysloveně záležitost mé fantazie, je to přetavené v mých představách, takže můj výtvarný projev je pak už vysloveně fantaskní. Prostě výsledkem není popis viděného, ale odraz v mém nitru, mé fantazii. Je to všechno výtvarný artefakt, jak bych tak řekl, ale z jednoho „kedlubu“, jedné duše. Takže mám pocit, že všechny tři obory ve své podstatě navzájem komunikují.

S tou fantazií pak jde ruku v ruce i úžasná barevnost?
Samozřejmě. Sice i dneska dělám třeba takové ty baladické záležitosti v modré anebo v těch monochromních pojetích, ale stále víc mne vzrušuje barva. Proto také řada nejnovějších obrazů je velmi barevná.

Opět se inspirujete rodným Hlinskem, Vysočinou?
To ani jinak nejde, ten nejsilnější vztah se vždy váže k mládí – Hlinsku a hlavně k Vysočině. Je to překrásný kraj, ohromný zdroj inspirace, alespoň pro mne. Proto jsem také napsal a zároveň ilustroval pohádkovou knížku plnou příhod z Vysočiny. Bohužel se mi zatím nedaří najít nakladatele.

Ještě se vrátím k vašim krásným loutkám, kterými každého těšíte…
Víte, obraz anebo socha, někoho osloví, jiného třeba naštve, ale loutka skutečně dokáže nějakým způsobem pozitivně naladit. Všichni ti naši skřítkové, vodníci, víly, ale i čerti, potěší. I když mi kdysi Marek Eben řekl, že by chtěl ode mne loutku, ale ne čerta, protože – co kdyby náhodou!
Na litomyšlské výstavě má Jiří Šimek takřka padesát děl. Například sochy jsou v životní velikosti, neboť našly ideální místo v přírodě, galerie má totiž přímý vstup do parku. A jak tvrdí autor, pro sochu je nejkrásnější galerie trávník. Má pravdu, stejně jako v tom, že ve výtvarné tvorbě je nejdůležitější nápad. A pokud chcete vidět, jaké má na svém kontě Jiří Šimek, stačí zavítat na jeho výstavu. Čas na to máte do září.

MILADA VELEHRADSKÁ