V úterý dovrší neuvěřitelných devadesáti let letitý kolega, inspicient a herec, ctihodný Pepíček Vystrčil.

Nebyl dosud nikdo v historii Klicperova divadla v Hradci Králové, kdo by v těchto požehnaných letech ještě sloužil umění, představujíce stáří démonické, pitoreskní i něžně soucitné.

Josef Vystrčil absolvoval soukromou baletní školu Heleny Štěpánkové v Praze a jako elév začínal v dětském Divadle Míly Melanové. Poté došlo k jeho prvnímu setkání s E. F. Burianem, pod jehož režijním vedením hrál v avantgardním Déčku. Toužíce vyzkoušet toho co nejvíc, zabrousil i do cirkusu rodiny Štěpánkovy, načež jej jako tanečníka zlákala i Velká opereta v Karlíně.

Významnou životní epizodou bylo zájezdové Vesnické divadlo, s ním procestoval téměř celou republiku. Nakonec ho přitáhl známý loutkář dr. Jan Malík k Loutkovému divadlu v Mariánských Lázních a Karlových Varech, z nichž později vzniklo Divadlo dětí Alfa v Plzni. Když se tam dozvěděl, že by mělo vzniknout i nové loutkové divadlo v Hradci Králové, rozhodl se se svou manželkou a loutkářkou Mirkou Kostřábovou, že by byl rád u toho.

Tak se před padesáti lety stal spoluzakladatelem současného Divadla Drak. Poté se ze zdravotních důvodů s divadlem, aby se brzy objevil v Divadle Vítězného února (v současném Klicperově) jako zodpovědný inspicient, osvětlovač a občasný herec. V tomto divadle již zakotvil nastálo. I když si ho nemůžete vybavit jako Hamleta nebo Krále Leara, přispěl svým poctivým a charismaticky viziuálním herectvím k úspěchu mnoha a mnoha inscenací.

Jeho velkou soukromou láskou byli vždy koně. Uměl vyjít s každým, ať jako kolega, či nadřízený. Stále se rád obklopuje mladými kolegy a zastává své role jako věrný divadelník a herec i v tomto vysokém věku. Přejeme pevné zdraví a další pěkné role na hradeckém jevišti!

Martina Součková a kolegové z Klicperova divadla

OSLAVENEC očima a srdcem blízkých

Ladislav Zeman, ředitel Klicperova divadla

Pepu Vystrčila znám snad sto let! Když jsem jako malej kluk chodil do hradecké činohry, už tam byl hodně vidět, řídil představení jako inspicient, ale vždycky se objevoval i na jevišti. Léta běžela a já už se svými dětmi šel slavit cosi do domu dětí a mládeže. Byla tam v tělocvičně vrba jako hrom a na ní seděl až ladovský hastrman. Kdo jiný, než pan Vystrčil. Všichni jsme od něj dostali bonbony, já taky. Teď, když spolu s námi v Klicperově divadle slaví svoje jubileum, je na jevišti nepřehlédnutelný hned v několika titulech - Hadriánovi z Římsů, Náměstí Bratří Mašínů a Petrolejových lampách. Už ale vím o dalších režisérech, kteří ho nutně potřebují do svých chystaných kusů. Přál bych si, až budu mít tolik roků jako on, abychom si spolu v něčem zahráli! Mám schovaný skvělý bonbony s vaječným koňakem a snad i nějaký to viržinko… Tak se nám, pane Vystrčile, držte, děkuji vám za všechnu tu práci pro lidi a hlavně gratuluji!

Ladislav Zeman
Josef Krofta, režisér

Vážený pane barone, Pepíčku Vystrčile, jakkoliv od naší poslední spolupráce v Besedě, po které jsem Vás začal oslovovat „pane barone“, uplynulo pár let, dodnes patříte mezi mé nejoblíbenější herce. Nescházel jste ani v jednom „besedním“ experimentu a s odstupem času celé toto vydařené období mého divadelního počínání přičítám právě Vaší magické účasti. Děkuji, pane Vystrčile, jste šlechtic v pravém slova smyslu.

Váš Josef Krofta
Vladimír Morávek, režisér

Pokaždé, když v nějaké své inscenaci potřeboval jsem Boha, aby prošel zprava doleva, unavený byl a tělo aby ho bolelo - a on přece aby šel rovně a bíle-krásný a klidně krátkozraký - smutný a přející, velký a bolavý - pomyslel jsem na pana Josefa Vystrčila. A on vždycky byl tak laskavý, že to vzal. Jsem mu za to vděčný. A osudu. Krásné narozeniny, Pane můj na výsostech!

V úctě - Vladimír Morávek
Václav Souček, bývalý inspicient Klicperova divadla

Milý pane Josefe, nebo - jak se Vám odvěků říká - Pepíčku, díky Vám se nedá zapomenout na Candida, na Maryšu, a další nekonečnou řadu inscenací královéhradeckého divadla, jemuž jste od nepaměti věrným butlerem. Pajdavého adepta inspice jste povodil příkladem a sem tam popostrčil vlídným basem, dokud si neoblíbil divadlo zevnitř stejně jako zvenčí a naučil se té báječné službě, když se divadlu vede, jakož i pokorné posluze, když se nedaří. Přeji Vám pevné zbytky zdraví, podepřené občasnými požitky, velebný kmete!

Váš vděčný učedník Václav Souček