Obdivují Karla Gotta, ale hrají vypalovačky od AC/DC

Tři holky, které teprve sahají k prahu dospělosti. Zároveň však také tři holky, které se na jevišti mění v nezadržitelný tajfun. To jsou rebelky, které tvoří hradeckou skupinu K2. Co se už Kláře Gajové, Michaele Vrzalové a Monice Ottové podařilo?

Od začátku se jmenujete K2. Koukala jsem však, že chystáte změnu. Proč to?
Klára: Je to tak. Když jsme začínaly, neuvědomily jsme si, že pod pojmem K2 se skrývá strašně moc věcí od hory až po značku oblečení. Proto jsme přišly s novým názvem Czech It. Pod tímto jménem vystupujeme už v Německu. S tímto názvem si budou moci lidi spojit jenom nás.

Věříte, že si fanoušci zvyknou? Přece jenom pod K2 vystupujete už od svého začátku.
Klára: Věříme. Ta změna nebude ze dne na den.
Michaela: Nyní jsme tuto zprávu umístily na naše webové stránky, aby si mohli začít fanoušci zvykat, a prozatím budeme vystupovat pod oběma názvy. Uvidíme, jak dlouho to potrvá. Až už to nebude problém, změníme jméno úplně a napořád.

Jak to bude s názvem na vašem prvním albu?
Klára: No budou tam už oba. K2 i Czech It.
Gaia: V obchodech se už moc CD neprodávají. Spíš po koncertech. A tam už všichni vědí, kdo jim hrál… Teda větinou (směje se). Takže by to neměl být problém a naopak si fanoušci budou zase zvykat.

Měly jste možnost zahrát si i na festivalu Rock for People, který patří mezi největší letní open air akce v republice. Jaké to bylo pro vás hrát před publikem, které čítá desetitisíce lidí?
Michaela: Já jsem byla strašně nervózní. Úplně se mi rozklepala kolena.
Monika: Já teda nervózní nebyla. Měla jsem jen strach, abychom neudělaly moc chyb.
Michaela: No, a právě ty jsme tam nasekaly…
Klára: Když jsem to slyšela a uvědomila si, že nám sem tam něco ulítlo, tak jsem úplně zrudla a strašně se styděla. Ale publikum bylo skvělé. Strašně nás podpořilo a bylo úžasné, že nám najednou tleskaly tisíce lidí, kteří nejsou naši kamarádi ani známí, ale ti, kteří si nás přišli poslechnout ze zvědavosti a chtěli vědět, kdo to hraje.
Michaela: Navíc nás hrozně moc potěšilo, že po nás chtěli přídavek. Na festivalech se to nedělá, ale bylo to moc příjemné.

Takže pocit úplně neuvěřitelný?
Jo, jo. Bylo to něco neskutečného. Vloni jsme tam byly jako diváci a teď už jako účinkující.

Byl to pro vás skutečně největší zážitek v dosavadní kariéře?
Michaela: No, ono to takhle říct nejde. Těch zážitků je strašně moc. Ale úžasný byl nedávný motorkářský sraz u Brna. Ten to asi překonal.
Klára: Tleskali nám hrozně dlouho. Atmosféra, která se tam vytvořila, byla naprosto neskutečná.

Jak je to s vaším prvním samostatným albem? Jste známé především zpíváním písní od jiných interpretů. Bude na něm i nějaká vlastní tvorba?
Klára: No, my už první album máme natočené. Bohužel, nám ho žádná společnost nechce vydat. Neustále slyšíme slovo krize, tak už jsme také přemýšlely, že si ho vydáme na vlastní náklady.
Michaela: Zkoušely jsme to zatím v Německu. Teď oslovujeme firmy i v České republice, zatím nějaké návrhy máme. Tak uvidíme, jak to dopadne.

Jak často teď vystupujete?
Monika: Každý víkend a někdy také v týdnu.
Klára: Tak dvakrát třikrát týdně.

To už je pořádný žrout volného času. Zvládáte to skloubit i s dalšíma aktivitami, jako jsou lamáci, škola nebo partneři?
Gaia: No coment (smích). Ne, tak je to náročné, ale nám to už ani nepřijde. Prostě jsme si na to zvykly.
Monika: Se školou ani problém není, ale spíše s kamarádama.
Gaia: Často jsme se setkali hlavně tady v Hradci s tím, že nás člověk osobně ani nezná, ale z doslechu od jiných nebo z toho, jak vypadáme na pódiu si myslí, že jsme namyšlený a raději se s námi nebaví. Zamrzí to, ale už jsme si taky tak nějak zvykly.

Z počátku jste si prošly i mnoha pěveckými soutěžemi. Jaké to bylo a co vlastně máte za sebou?
Klára: To už je hrozně dávno. Účastnily jsme se spolu s Míšou soutěže Zlín talent. A já osobně jsem taky vystupovala v televizi s Naďou Urbánkovou. Ale to mi bylo asi deset let. No, bylo to šílené a zpívala jsem písničku Blonďák s červenou bugatkou. Ale byla to pro mě ale obrovská zkušenost.

Mluvíte o to, že jste se postavila před televizní kamery. Co celá skupina, měla už možnost vystupovat ve světlech televizních reflektorů?
Klára: Hrály jsme na Miss Europe.
Michaela: No, on je to zajímavý příběh. Miss Europe se nevysílá naživo. Takže jsme stály před kamerami, nahrály svou píseň a čekaly jsme na den, kdy to budou vysílat. Když den D přišel, tak jsme se nestačily divit. Oni vůbec tu naši část nepoužili. Prý nebyl čas.

Kterého zpěváka / zpěvačku nebo kapely si ceníte nejvíc?
Klára: Z českých kapel obdivujeme Monkey Business. Umějí udělat výbornou show. A z těch zahraničních je výborná metalová skupina Disturbed. Ale idola jako takového nemáme.
Michaela: Mně se třeba jako muzikanti líbí Red Hott Chilli Peppers. Pro nás je zajímavé od každého něco.
Klára: Já třeba jako zpěváka obdivuju Karla Gotta. Kdyby nám to vydrželo jako Karlovi, bylo by to super. (směje se)

Začínaly jste Helenou Vondráčkovou a Sladkým mámením. Kam se teď skupina K2 posunula?
Klára: Vzaly jsme to přes Avril Lavigne až k tomu, co hrajeme dnes, a to jsou třeba AC/DC. Teď ale jedeme vlastní tvorbu, kterou bychom chtěly mít zaměřenou na rockový styl.

Kdo v té vlastní tvorbě je tím hitmakerem. Kdo skládá hudbu a texty.
Gaia: Je to trochu komplikované. Na té první desce se podílelo mnoho lidí a my jsme dostaly v podstatě hotové písně. Na té druhé desce, kterou chceme vydat, nám pomáhají i kamarádi a přátelé. A snažíme se také samy.

Kdo je vaším guru nebo tím největším hudebním kritikem? A je to pro vás vůbec důležité?
Klára: Je to stoprocentně důležité. Když hrajeme spolu, každá se snažíme jet na maximum, ale neslyšíme na jevišti nebo i ve zkušebně ten celek. To nám pomáhají zhodnotit právě kolegové hudebníci nebo i kamarádi.

Umíte přijmout kritiku, nebo je to pro vás spíš ubíjející?
Monika: Je to pro nás moc důležité. Člověk už pak ví, na co si má dávat pozor a kde dělá chybu. Ví, na co si dávat pozor.
Gaia: Když je to od člověka, kterého si vážím a umí to. Ví, o čem mluvím, pak to považuji za čest a vím, že to myslí dobře.

Kolik si mám připravit, když budu chtít K2 na večírku?
Michaela: No, tak milion na hlavu. (smích)
Monika: A ještě něco bedňákům…
Klára: Ne, tak vážně. Jsme pod agenturou, která nám domlouvá vystoupení. Víme, že cena se pohybuje kolem desetitisíc korun plus doprava.

Jaký je váš hudební sen? Chtěly byste s někým stanout na jednom jevišti?
Michaela: Chtěly bychom zaplnit O2 Arenu v Praze.
Klára: A úžasné by bylo zahrát si společně s kapelou AC/DC. To jsou prostě borci…