Skládají se ze čtyř velkých budov, které tvoří obdélník s nejdelší stranou 163 metry. Všechny budovy mají silné zdi a klenuté přízemní místnosti. Do všech vedou vchody z velkého dvora.
 
Podobně tomu je i u místností v prvním patře. Fasáda všech čtyř budov kasáren je jednoduchá. Okna a vchody jsou vroubeny pískovcovým ostěním. Čtyři hlavní vchody mají krásnou fasádu. Je to ukázka tehdejší vojenské architektury. Neporušený je pouze jeden vchod, který z Komenského třídy je přibližně proti Gočárovu schodišti.
 
Všechny čtyři budovy se svými konci nedotýkají a jsou spojeny krátkým a užším jednopatrovým traktem, kterým se přechází z jedné budovy do druhé. Nad vjezdem a oběma vchody jsou nyní okna slepě zazděna. Průčelí má bohatou rustiku, naznačující kvádrovou bosáž A nyní jedno tajemství. Proč mají název Vodičkova kasárna. Kasárna pro pěchotu se stavěla na místě zde tekoucího ramene Orlice.
 
Základy musely být posazené na hustě seřazené a hluboko zatlučené piloty a rošty. Terén byl vlhký, a tak se na stavbě držela dlouho dešťová voda. Proto vznikl lidový název, německy Wasserkaserne.
 
Český překlad tohoto názvu zní správně kasárny vodní, přesto se ustálil název kasárny Vodičkovy. Možná, že to vše vzniklo i podle v Praze existující ulice Vodičkovy. Ta byla nazvaná po řezníku Janu Vodičkovi, který tady měl v 15. století největší dům. Německy se ulice nazývala Wassergasse. Slovně to není správné, ale podle toho hradecké Wasserkaserne byly analogicky nazvány Vodičkovy kasárny. Vzpomeňte si na toto vysvětlení, až uslyšíte vyprávět o Vodičkových kasárnách v Komenského třídě.
 
Příště se zastavíme na lokalitě, kde dříve bývalo vojenské skladiště kulí a granátů a kde stojí zdravotnická škola.
 
JIŘÍ MALINA