Komedie Člověk a jeho dům je plná známých jmen a rozhodně nenudí. Zhruba desetkrát se totiž děj nemilosrdně zastaví a na scénu vstupuje moderátor, který divákům nabízí dvě různé varianty pokračování…

„Má pan Novák pustit polonahou sousedku do bytu nebo ji má nechat osudu na chodbě?“ ptá se Eduard Hrubeš. Stojí před promítacím plátnem a za ním se opravdu odvinou obě varianty– Miroslav Horníček přichyluje kouzelnou blonďatou Karlu Chadimovou vbílém ručníku, a vzápětí jí zavírá dveře před nosem. Manželka je přece na cestě domů a má dnes narozeniny… Diváci berou do ruky věcičku velikosti starého mobilu a hlasují. Samozřejmě, polonahá dáma už za pár vteřin překračuje práh bytu. Příběh se posouvá okousekdál.

„Můj tatínek Radúz Činčera dal tento projekt, který je vlastně prvním interaktivním filmem na světě, dohromady spány Horníčkem, Roháčem, Svitáčkem a Juráčkem,“ vzpomínala po premiéře na dílo svého otce režisérka Alena Činčerová. „Před časem se na mě obrátil britský filmový institut sžádostí oznovuuvedení kinoatomatu, tak jsem se do oživování toho projektu pustila. Promítání vLondýně před dvěma lety mělo neuvěřitelný úspěch, tak jsme to zkusili ina domácí půdě. Od loňského roku hrajeme vpražském Světozoru a lidé chodí.“

Slavný kinoautomat se během svého pobytu vtotalitním trezoru dočkal několika plagiátů. Ktěm nejznámějším patří nejspíš televizní příběhy kuchaře Svatopluka, ojehož osudech hlasovali lidé doma uobrazovek zhasínáním světel vbytě. Systém výběru a jeho logika a zákonitosti se pak staly námětem několika sociologických studií, které zkoumaly vliv vzdělání, věku a životního stylu přítomných diváků na vývoj příběhu.

Kinoautomat je skutečně vmnoha ohledech fenoménem. Jeho sílu vidí režisérka Alena Činčerová ve dvou věcech: „Dobře postavený vtipný příběh a možnost zapojit se do hry. To jsou podle mě hodnoty, které nestárnou a člověka stále lákají.“