V sobotu 15. května uvede Klicperovo divadlo na své hlavní scéně českou premiéru hry britské autorky Moiry Buffiny Král je panna.

Inscenace v poměrně komorním obsazení zavede diváky do tajuplného světa raného středověku, kde ovšem postavy hledají lásku a sebe samé úplně stejně jako dnes. Hra, za kterou byla Moira Buffini v Anglii oceněna jako autorka roku, nepostrádá humor, nadsázku a takové zvraty v ději, které diváka dozajista překvapí.
Režisérka inscenace Lída Engelová, která preferuje herecké divadlo, obsadila do šestice postav hry Kamilu Sedlárovou, Pavlínu Štorkovou, Martinu Novákovou, Dušana Hřebíčka, Jakuba Tvrdíka a Jiřího Zapletala. Lídě Engelové jsme bezmála tři týdny před očekávanou premiérou položili několik otázek…
Právě v Klicperově divadle zkoušíte hru Moiry Buffini Král je panna, která bude českou premiérou. Zdá se mi, že tato hra je v podstatě velkým eposem, který v sobě má ovšem lehkost a také současný humor. Čím vás text především oslovil? Čím je z vašeho pohledu výjimečný?
Odpověď je ve vaší charakterizaci hry. Děkuji vám za ni, lépe a stručněji bych se nevyjádřila.
Co vás při práci na této hře nejvíc těší? A co třeba znepokojuje?
Těší mě možnost vůbec se touhle zvláštní, přitažlivou, tajemnou, humornou, něžnou i krutou hrou zabývat. Znepokojuje mě, kolik témat, která trápí nás samotné, nacházíme v příběhu z roku 1002.
Už během čtení mě do sebe vtáhla působivá atmosféra hry – člověk si představí středověké hrady, hluboké lesy, a také cítí jisté barbarství té doby, které ovšem – z našeho pohledu – vyznívá až romanticky. Z jakých nitek předete scénický svět této hry?
Z nitek času, fantazie a zkušeností naší výtvarnice scény a kostýmů, hudebního skladatele, dramaturgyně, šermířské a pohybové kamarádky a samozřejmě všech herců. Jsme sbírkou lidí velmi různorodých, a přece nás spojuje touha co nejčitelněji provést sebe i diváky magií příběhu, jehož svět je tak vzdálený. A tak blízký.
Nakolik je podle vás obtížné sdělit dnešní myšlenky skrze text takto dobově zasazený? Co pro vás v kontextu hry především znamená „středověk“?
Jazyk naší hry je velmi srozumitelný. Také témata, která nás v ní zajímají, jsou velmi srozumitelná. A přece je lákavé se vydat na dobrodružnou cestu do raného středověku. Vždyť cokoliv na jevišti předložíme, tomu musíme i věřit. Osobně mi na středověku vadí, že všude musela být strašná zima. A tak se mi představa konce světa, o kterém je v naší hře taky řeč, víc spojuje se zamrzlým mořem než s pekelnými plameny.
V čem byla podle vás doba středověku pro život lidí těžší nebo snazší, než doba, v jaké žijeme dnes? V čem se tedy nejvíce lišíme od postav této hry? Posunuli jsme se dál?
Rozhodně se tehdy lidé nedožívali našeho průměrného věku. Z hlediska osobního poznání tedy měli méně času. Bylo to pro ně lepší nebo horší? V tom podstatném se, myslím, od postav naší hry nelišíme. A kam jsme se posunuli? Máme jen víc informací. Ale ty z nás lepší lidi, než byli naši předkové, nedělají.
Kdybyste si mohla vybrat ideální dobu pro svůj život, která by to byla?
Ideální žádná. Ta, která je mi dána, má i závratně krásné chvíle.
Při práci s hercem neopomíjíte klást důraz na jeho techniku řeči…
Text je součástí inscenace. Při devastaci slov, kterými jsme obklopeni, zapomínáme, že slovem se dá také jednat. A jednat znamená, že za vyřčeným si stojím. To bývá těžké. V životě i na divadle. (zd)