Milan Knížák patří ke konfliktním osobnostem, které okolí buď nenávidí, nebo zbožňuje. Těch prvních je mnoho – Milan Knížák ještě jako rektor neumožnil dostudovat Akademii výtvarných umění nikomu. koho považoval za „individuum bez talentu“, svěsil ze zdí Národní galerie mnoho obrazů českých velikánů a pověsil tam ty svoje.

V jednom z divokých televizních pořadů před pár lety mu rozlícená divačka odněkud z Moravy spílala za jeho dlouhý culík. Knížák ji vyslechl, zahleděl se na její zanedbaný účes a řekl – „Beru na vědomí, madam. A vy vezměte na vědomí, že já zase nesnáším odbarvené blondýny.“

Milan Knížák je v těchto dnech jedním z velkých zastánců projektu nové státní knihovny v Praze na Letné a pracuje na dokončení své první symfonie. Prozradil to právě minulý týden studentům hradecké univerzity – ovšem bez bližších podrobností. Znamená to tedy, že jeho divoký pokus před pár lety, kdy složil a natočil jednu píseň na protest proti malířským pokusům Karla Gotta, nezůstane osamocen. „Když může Gott malovat, proč bych já nemohl zpívat?“ řekl tehdy.

Datum uvedení Knížakovy symfonie prý připadne ještě na tento rok.