Vítězka se pyšní tmavě fialovou barvou s bílými špicemi, její květy mají v průměru třináct centimetrů a rostlina dosahuje výšky jednoho metru. „Volba návštěvníků nás nepřekvapila, je to typický výherce," uvedla Pavla Knápková z Muzea Boženy Němcové, které slavnost jiřin pořádá.

Podle Pavly Knápkové se lidem líbí výrazná barevnost či dvoubarevnost jiřin. „Jiřina Premia XVIII je velmi výrazná, když rozkvete v záhonu mezi ostatními, je hodně vidět a nelze ji přehlédnout," zdůraznila.

Výstava jiřin, která už tradičně přilákala spoustu návštěvníků z širého okolí, se v areálu Muzea Boženy Němcové konala od pátku do neděle. Příchozí si prohlédli zhruba 1000 vysazených jiřin a vystaveno bylo přibližně 150 druhů. Kromě vnějších prostor bylo jiřinkám i jejím obdivovatelům k dispozici i sklepení maloskalické tvrze.

„Součástí slavností bude také tradiční Jiřinkový ples, který se uskuteční 21. září," informoval Jan Holý z českoskalické radnice.

Spolek pěstitelů jiřin založil kněz

První výstava jiřin se v České Skalici konala poprvé už roku 1837. Duší tehdejší soutěže jiřinkářů byl kněz František Hurdálek, který se o rok dříve zasloužil o založení spolku pěstitelů jiřin. Kromě Hurdálka, který vynikal organizačními schopnostmi, a Bohumila Bosseho, ratibořického zahradníka, který zaručoval odbornou kvalitu práce, patřili do spolku i muži význačného společenského postavení. Patřil mezi ně správce chvalkovického zámku Augustin Hoch, královéhradecký nakladatel Jan Hostivít Pospíšil, dramatik Václav Kliment Klicpera a další.

Spolek byl velmi aktivní a úspěšně konkuroval zahraniční nabídce semen a hlíz. Vydával katalogy, celostátně zadával inzerci, křížením vytvářel nové odrůdy. Českoskalický katalog na rok 1841 obsahoval 666 druhů jiřin.

Josef Steidler v roce 1836 vyhověl žádosti pátera Hurdálka a poskytl mu část svého pozemku vedle oblíbeného zájezdního hostince pro vybudování velké zahrady. Steidler jiřinkovému spolku „věnoval" i nový sál, postavený nad nově vybudovanou kočárovnou. Hostinci U Českého lva tak přibyl reprezentativní prostor, který svými rozměry neměl v kraji konkurenci. Do Jiřinkového sálu se přesunula většina společenského života města.

Slavnosti jiřinek se konaly obvykle v druhém týdnu měsíce září. Nejprve se objížděly zahrady pěstitelů jiřin v okolí, vybíraly se nejlepší jiřiny. Vzdálenější pěstitelé pak přivezli ty své nejlepší sami. Druhého dne určila tříčlenná porota vítěze.

Odpoledne bylo věnováno banketu a večer jiřinkovému plesu. Výzdoba sálu i města byla v soudobých referátech hodnocena velmi vysoko. Počet soutěžících stále rostl a v roce 1844 jich bylo okolo 180.

Není divu, že význam akce přerostl region. A tak mohla Česká Skalice přivítat J. F. Smetanu, Ľudovíta Štúra, MUDr. Čejku, lékaře a literárního rádce Boženy Němcové, i Bedřicha Smetanu, který pod vlivem slavností složil v roce 1841 Jiřinkovou polku.

Královnou plesu se stala i B. Němcová

Jiřinkový ples dvakrát navštívila i Božena Němcová. Z první návštěvy v září 1837 se, čerstvě provdaná, vracela jako královna plesu.

Jiřinkové slavnosti oslovovaly svým charakterem spíše intelektuální vrstvu obyvatelstva, a tak s rostoucí proletarizací města začal jejich význam upadat. Po rozsáhlém požáru města a smrti hlavního organizátora Hurdálka, se v roce 1847 konaly naposled. K jejich obnově došlo v roce 1925 a spolu s různými doprovodnými akcemi trvají dodnes.