Marie nejde do důchodu. Jednak bude pro město pracovat nadále (kronika) a hlavně se k ní slovo důchod absolutně nehodí. Je stále pracovně i vizuálně fit.

Taky si nepřeje žádný novinový rozhovor systémem otázka odpověď. Nebrání se vzpomínání. I když se známe patnáct roků sedím u stolu se skromnou ženou, která se bojí, aby naše povídání, vlastně první toho druhu, nevyznělo chvalitebně, byť ráda bilancuje úspěšných 15 roků na jičínské radnici.

Patnáct let ředitelovala v kulturním centru v Jilemnici, patnáct ve větším Jičíně a v jiné funkci. Přiznává, snad to můžeme říci, že nastupovala s obavou. Jako každý zodpovědný člověk, který nechce zklamat. Hodnotí Jilemnici, dnes už i Jičín:

„Byla jsem přísná k podřízeným. Chtěla jsem, aby bylo všechno po mém. Nevadí mi soupeři." Dodejme, že rozhodovala po služební i přátelské diskuzi.

Na přání vyjadřuje se ke třem vedením města, které zažila. Nebyla to slova kritická. Lidsky měkká, věcná. „Někdy byly to nervy. Ty v práci musí být.“ Někdy, když zvedala telefon, cítila respekt. Jak poznávala své šéfy i spolupracovníky, respekt ubýval.

Jičín se mění. Je pěkným čistým městem. I po patnácti letech ctí pojem Jičíňák a bojí se tak označovat – nenarodila se tu. Znovu se vracíme k metodám práce šéfů. Má radost, že se současnými se může o všem debatovat. Má tendenci všechny „podělit“, hledat kompromis.

„Vždycky jsem si přála, aby lidé nechodili na úřad jen pro razítka.“ Potvrzuji, že to se jí povedlo. Její koncepce se naplnila beze zbytku. Funkcionář musí být při každém dění, ale nemusí být vidět.

Pak přece jen došlo na věci, ze kterých měla radost. Která se stala za jejího vedení. Brání se tomu, aby byla označena za jejich tvůrce. Byla u toho, přispěla: Íčko přešlo pod město. Hvězdárna přešla pod Káčko. Z kulturních akcí se neplatí poplatky. Zavedla se cena města Jičína. Intenzivně se řešila budoucnost Valdštejnské lodžie. Otevřela se stálá expozice Rumcajsův svět Radka Pilaře. Knihovna se stala Knihovnou Václava Čtvrtka. Dohadování o posledních dvou akcích nebyla lehká. Emaily chodily i v noci. S úsměvem vzpomíná, že dřevěné sochy cestou ke koupališti a plechový drak na začátku

Husovky byly v jedné anketě označeny za nejpříjemnější místa v Jičíně. Vzpomíná, jaké bylo okolo draka náročné dohadování. Jičín získal v roce 2016 titul Historické město.

Uzavírá tím, jak je důležité mít někoho, s kým je možné si neformálně popovídat, probrat plány.

Už jsme u plánů do budoucna. Jičín má novou kronikářku. Paní Marie vypráví, jak si tu práci představuje. S nadšením. I respektem i obavami, jak bývá jejím zvykem.

Děkujeme za spolupráci. Byla příjemná a užitečná.

proChor