Kliknutím zvětšíteS divadlem začínal pelhřimovský rodák v tamním ochotnickém souboru, kam ho, stejně jako jeho dva mladší bratry Oldřicha (později slavného režiséra) a Dalibora (zabitého bleskem v 17 letech), přivedl otec Vilém. Lubomír Lipský se přitom původně chtěl věnovat hudbě. Ovládal hru na klavír, v Pelhřimově založil jazzový orchestr, ve kterém hrál na saxofon a později na pozoun.
Po maturitě na gymnáziu začal studovat divadelní vědu a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Jenže přišla svatba s tanečnicí Věrou, narození dcery Taťány a studia šla stranou. Spolu s bratrem Oldřichem se stal jedním ze zakladatelů Divadla Satiry, ale po zbytek herecké dráhy byl věrný Městským divadlům pražským, na jejichž jevišti hrál také v legendární inscenaci Charleyova teta. „Má nejslavnější ženská role byla asi Charleyova teta. A jak jsem se v ženských šatech cítil? Řekl, bych že povznešenější. Já jsem se totiž sama sobě líbila,“ vtipkoval Lipský později.
Potůček i Hlustvisihák
Jeho herecká kariéra byla lemována rolemi dědů. Jedním z jeho nejznámějších byl děda Potůček, který se poprvé objevil v komediích Tři chlapi v chalupě (1962). Tehdy nebylo Lubomíru Lipskému ještě ani 40 let. Postavu dědečka si zahrál i v Saturninovi (1994), ve filmech Bobule a 2Bobule. V Troškově Kameňácích byl zase dědou Poláčkem. Jako důchodce Alois Horáček ze seriálu Hospoda (1996) dával k lepšímu hlášky jako: „Kdepak, chlapci, starý báby by se měly střílet už zamlada.“
Rozhovor s Lubomírem Lipským z roku 2013:
Mezi postavami vrátných, které Lipský také často hrál, vyčnívají pan Prouza z komedie Jáchyme, hoď ho do stroje! a především vrátný Hlustvisihák ze slavných televizních scének, které pro něj a Miroslava Homolu psal scenárista Bedřich Zelenka. Nejprve byl tedy Hlustvisihákem Homola, ale později se tak jmenoval právě Lipského zabedněný vrátný.
Skeče o občanovi potýkajícím se s tupostí úředníka byly za normalizace trpěny, ale problémy s mocnými té doby přišly ve chvíli, kdy Lipský při besedě v cementárnách překřtil výše zmíněnou postavu na Hlustvihusáka a přičinliví zaměstnanci na něj podali trestní oznámení pro znevažování prezidenta republiky Gustáva Husáka.
Nicméně pojem Hlusvisihák zlidověl a používal se jako označení pro omezence s nepříliš důležitou funkcí.
Představ si patník. Někdo vidí patník a vůbec nic ho nenapadne. Ale třeba sochař přijde k patníku a okamžitě v něm vidí postavu. On ví, že stačí vzít majzlík a odsekávat to, co je přebytečné a ta postava z toho vyleze. A u herce to je to samé. Já, když dostanu novou roli, je to pro mne patník. Těmito slovy vysvětlil Lubomír Lipský svůj přístup herecké práci Miroslavu Horníčkovi v pořadu Hovory H.
Mimochodem s Horníčkem ho pojil nejen smysl pro humor a nadsázku, ale i společné bydlení v jednom domě na Vinohradech v Hradešínské ulici. Při uplatňování jeho hereckých metod ale bylo důležitější rodinné pouto s bratrem Oldřichem, který ho obsadil do filmových rolí, jež se později ukázaly být pro Lubomírovu kariéru zcela zásadní.
Springtownská bestie a spol.
K nejlepším plodům bratrské spolupráce patří komedie „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ (1970) s Lipského učitelem Georgem Camelem, který se shodou náhod stane obávanou Springtownskou bestií. „Vždyť vám to říkám, kdykoliv otevřu dveře, vypadne mrtvola,“ hájí se jeho hrdina.
Lipský přitom roli původně hrát neměl. Režisér ji chtěl původně dát Radoslavu Brzobohatému. Když se ale dozvěděl, že Brzobohatý bude ve stejném roce natáčet s Jiřinou Bohdalovou ještě další dva filmy, obsadil do tandemu k ní svého bratra.
Známá je i historka z natáčení tohoto snímku, kdy se Lipský s kolegyní Stellou Zázvorkovou před natáčením společné milostné scény přiopili Becherovkou, aby jim to lépe šlo. Bratr Oldřich tím ovšem nadšen nebyl, a tak oba provinilci museli obraz natočit znovu za střízliva.
K dalším společným dílům bratrů Lipských patří například filmy Šest medvědů s Cibulkou (1972) – při jehož natáčení zastoupilo Lubomíra sedm dublérů, aby cirkusové kousky hlavní postavy vypadaly věrohodně – nebo rodinná komedie Ať žijí duchové! (1977), ve které Lipského vedoucí samoobsluhy Jouza propaguje pribináčky jako pramen zdraví z Posázaví a prohlašuje: „Pionýři já mám rád.“
Vynikající herec během života posbíral mnoho cen. K těm nejvýznamnějším patří Thálie z roku 1997 za roli Billyho Kippa v muzikálu Sny z Nového Yorku a stejné ocenění za celoživotní herecké mistrovství (2006).V roce 2013 obdržel Lubomír Lipský od prezidenta Zemana Medaili za zásluhy, na Grand Festivalu smíchu cenu Génius smíchu a vstoupil do dvorany slávy cen TýTý.
V Lipského uměleckých šlépějích kráčí syn Lubomír, který je režisérem.
19
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
