Proplétáme se úzkými uličkami centra nejposvátnějšího hinduistického města Váránasí. Stejně jako všude v Indii i zde postávají krávy, obchodníci nás lákají do svých obchůdků, děti dovádějí a notná většina dospělých polehává a odpočívá. Uličky jsou tak úzké, že jimi projede maximálně moped. Hluk rušných okolních ulic sem nedoléhá. Vzduchem se line vůně zapálených esenciálních tyčinek a hořícího dřeva.

Jedno z dosud nejstarších obývaných měst na světě Váránasí, kterému místní říkají Benáres, leží na vnější straně ohbí řeky Gangy. Přístup k ní zajišťují stupňovité gháty – široká schodiště, na kterých je rušno. Kvůli tomu, že v Indii vrcholí období dešťů, hladina řeky stoupla. Schodiště jsou proto z velké části zaplavena. Gháty se rozprostírají podél Gangy v délce zhruba šesti kilometrů.

V celém okolí kremačního ghátu leží hromady dřeva. Na schodišti hoří asi čtyři hranice. Vše je zahaleno do bílého horkého dýmu. Drama života a smrti se zde odehrává každý den. Díváme se do ohně, který spaluje mrtvé tělo. Lidé zde netruchlí, nemají proč. Pro hinduisty jsou smrt a kremace ve Váránasí životním cílem. Věří, že poslední obřad na březích Gangy očistí nejen tělo, ale především duši, která bude osvobozena od nekonečného cyklu znovuzrození a dosáhne nirvány. Mnohé rodiny urazí i stovky kilometrů, aby svého blízkého mohli spálit právě zde. Mnoho starých lidí odchází do Váránasí dožít své poslední dny. Kremace je velmi nákladná. Je na ni třeba minimálně 250 kilogramů dřeva, které stojí v přepočtu 15 tisíc korun. Na zdejší poměry je to opravdu hodně. Přispíváme jedné stařence, která tu čeká na své vysvobození. Na oplátku se za nás pomodlí.

Kremaci předchází celá řada rituálů. Jedním z nich je omytí mrtvého těla v Ganze. Po spálení, které trvá dvě až tři hodiny, je popel vhozen do řeky.
Všichni však nemohou projít očistným rituálem. Spáleny nejsou děti do třinácti let, ani těhotné ženy a sádhuové – svatí muži, jejichž duše jsou čisté. Těla jsou tak pouze vhozena do posvátných vod. Duše těch, kteří zemřou nepřirozenou smrtí, nelze očistit ani posvátnou vodou, musí projít reinkarnací a na zem se tak znovu vrátit. Z kremačního ghátu si odnášíme silný zážitek.

Barbora Hofmanová,
reportérka agentury MediaPro