Její styl byl vždycky tak trochu antihvězdný. Na rozdíl od mnoha svých kolegů má klasické hudební vzdělání, které absolvovala v Praze a v Paříži, mluví plynně čtyřmi jazyky, na hojně fotografované večírky nedochází a rozhovory dává jen velmi výjimečně. Málokdo něco vůbec tuší o jejím soukromí.

Pro každého něco


Přesto (nebo možná právě proto) má Lenka Filipová svoje pevné místo v divokých hudebních vodách už více než třicet let. Jejími posluchači jsou vyznavači nejen středního proudu, ale také klasické hudby, a pak děti. Každému z z nich má Lenka Filipová co nabídnout.

Umělecké geny


Talent v sobě nemusela dlouho objevovat – její otec, operní pěvec a divadelní herec, i matka, učitelka hudební výchovy, měli o jejím nadání vcelku jasno už od dětství.

Její první hudební kroky proto vedly na pražskou konzervatoř, kde vystudovala hru na koncertní kytaru, a v sedmdesátých letech na pařížskou Mezinárodní hudební akademii.

Právě v Paříži přišla na chuť nejen klasické kytaře, ale také šansonům, které jsou dodnes její nejsilnější stránkou a láskou současně.
Lenka Filipová se během posledních tří desetiletí objevila na českých hudebních pódiích jako interpretka zhudebnělých Nezvalových básní, hostovala s kapelami Spirituál kvintet a Flop Karla Zicha, s orchestrem Karla Vágnera i na prknech Divadla Semafor v hrách Miloslava Šimka.

Spravedlivě


Lenka Filipová natočila šestnáct alb, která věrně odrážejí mnoho podob jejího talentu – představuje se v nich nejen jako zpěvačka středního proudu, interpretka lidových písní a šansoniérka, ale také jako koncertní sólová kytaristka a autorka.

Jedním z nejúspěšnějších alb je The Best of Lenka Filipová, které vyšlo v roce 2005. Právě tento výběr pojmenoval také její aktuální koncertní turné po velkých českých a moravských městech, které do konce ledna zavítá také do Hradce Králové (29. 1.) a Pardubic (31. 1.).