Jste zváni!

„Mám rád knihy. V poslední době mě štve, jak se s nimi zachází. Leckdo nemá problém hodit je klidně do popelnice,“ rozčiluje se svým typickým tichým způsobem výtvarník Lubomír Lichý.
 
S jeho jménem a především jeho kreslenými glosami a vtipy se čtenáři Deníku v tomto roce setkávají den co den. Jeho činorodá duše však stojí za mnoha dalšími nápady a projekty.
 
Dnešní Knihobraní v Muzeu východních Čech je jedním z nich. Za jeho vznikem stojí právě myšlenka z úvodu. „Pozval jsem do muzea známého pražského knihkupce Vráťu Ebra. Znám ho jako skvělého vypravěče a člověka, který o knihách hodně ví a má k nim úctu,“ pokračuje Lubomír Lichý. Spolu s muzikou, o kterou se postará skupina Blues G, chce Lubomír Lichý strávit příjemný večer se svými hosty a všemi příchozími návštěvníky, kteří si stále ještě nedovedou představit svůj život bez knížek. „Je to takový nesmělý pokus oživit hodnoty, kterých si vážím,“ říká Lubomír Lichý.
 
A jaký je on sám čtenář? „Mám na čtení podstatně méně času, než bych si přál,“ říká onu známou větu. „Na nočním stolku mám ještě nedotčený nový Respekt a knížku, k níž se stále vracím – Spolčení hlupců od Johna Kennedyho Toolea. Novou knihu většinou zhltnu během jednoho dne a pak se k ní často vracím a vstřebávám ji… Spolčení hlupců je věc, po níž sahám velmi často, protože v ní nacházím mnohá podobenství a nové významy.“
Lubomír Lichý má ve své knihovně také spoustu slovenské literatury – nejen proto, že má po otci půl slovenské krve. „Na Slovensku vycházely a vycházejí skvělé knihy, navíc mám rád slovenštinu. A nerozumím tomu, že lidé dnes slovenštině nerozumějí.“
 
O slovenských knihách, knížkách z bazarů a antikvariátů, rodokapsech a knihách v kůži vázaných, ukradených z knihoven, také o audioknihách a o těch, které končí ve stoupách a smetištích, bude řeč dnes od šesté hodiny podvečerní v Muzeu východních Čech. S pražským knihkupcem Vráťou Ebrem a výtvarníkem Lubomírem Lichým si dnes večer můžete popovídat o knížkách i vy.