„Už to tak vypadá, že kam přijdu, tam na mě čeká nějaká cena,“ usmívala se se zlatým keramickým sluncem v ruce vítězka ankety Šarmantní osobnost roku. Role profesorky Miriam Hejlové v televizním seriálu Ulice Haně Maciuchové v posledních letech přinesl obrovskou přízeň diváků.

Čím si herečku vašich kvalit získal nekonečný televizní seriál?

Každou nabídku poctivě zvažuji. U této jsem byla nesmírně neklidná z toho, že jsem vlastně nevěděla, do čeho jdu. Režisér mi tehdy řekl, že mi může říci jen deset dílů dopředu, jak moje role bude vypadat. Dál už ne. To pro mě bylo nepředstavitelné. Nicméně skočila jsem do té vody.

Máte vysvětlení pro přízeň, které se vaší roli od diváků dostává?

Hejlovka je nesmírně podobná spoustě žen. Dlouho byla osamělá, dostávala a dostává se do situací, které jsou mnoha lidem důvěrně známé z jejich života. Prostě se v ní nějakým způsobem vidí. Alespoň tak si to vysvětluji.

Viděla jsem vás v televizi s cenou diváků i tady v divadle – čiší z vás pokaždé upřímná a velká radost.

Samozřejmě. Ocenění od diváků si nesmírně vážím. Poprvé v životě se mi jí dostává v takové míře. Byla bych blázen, kdyby mě to nechávalo chladnou. Jsem šťastná a také pokorná, protože přízeň je vrtkavá a vrhnout se na sklonku kariéry do špatné role by bylo velmi trapné.