Čas oponou trhnul a pod podrážkami pro změnu zaskřípal, zavrzal sníh . Copak by mě tenkrát napadlo, že mě jednou dlouhé stopy na dně rybníka přivedou až sem? Budova podobná parníku zakotveného u břehu Labe. Svěřím rohožce u vchodu kalamitní sněhovou nadílku z podrážek. Od břehu rybníka z dětství jsem došel a sem. Mlaskavé bláto, namrzlý sníh, ozvěna kroků v chodbách Muzea Východních Čech v Hradci Králové, které vlastní jednu z nejvýznamnějších malakologických sbírek v rámci celé republiky.

Učitel sběratelem

Pozorný čtenář, jemuž není vodní prostředí cizí, jistě poznal, že na konci těch záhadných chodníčků byla „škeble.“ S vodními měkkýši častěji spojujeme slaná moře, ale ani v naší sladkovodní střední Evropě tito živočichové nechybí. A podívat se najednou na stovky a tisíce exemplářů měkkýšů najednou? Nejvhodnější je navštívit nějakou ucelenou sbírku a nechat se tak zasvětit do tajů malakologie, jak se věda studující měkkýše nazývá. Ve sbírkách Muzea východních Čech v Hradci Králové se nachází jedna z největších muzejních kolekcí měkkýšů na území České republiky. Převážná část sbírky byla shromážděna malakologem V. Hlaváčem, učitelem z Lázní Bělohrad, v letech 1920-1945. Nutno dodat, že sbírka není trvale veřejně prezentována a je uložena v depozitáři.

Tvrdá měna

Využitím lastur a ulit měkkýšů se člověk začal zabývat již v dávné minulosti, jen co se takříkajíc jeho předkové postavili „na dvě nohy“. Příkladem jsou archeologické nálezy v neandrtálských sídlištích v jihovýchodním Španělsku. Kromě jiných artefaktů zde byly objeveny i lastury mořských měkkýšů – srdcovek a hřebenatek. Jejich stáří bylo určeno na 50 000 let. Důležité však je, že lastury byly obarveny a provrtány a téměř s jistotou tak byly nošeny jako prehistorické šperky. A slabost pro měkkýše provází člověka celými dějinami – ať již máme na mysli kuchyňskou pánev nebo jiné formy využití. Ulity mořských plžů – zavinutců byly tisíc let před naším letopočtem používány jako platidlo. A i když se později objevily první bronzové peníze, nevytlačilo to zavinutce z kurzovního lístku… Zavinutci se jako „tvrdá měna“ používali v Africe ještě v závěru 19. století a pořádný pytel mušlí patřili k výbavě afrických cestovatelů a objevitelů. Pytel? Ano, protože krávu jste například v Ugandě pořídili za 2500 ulit zavinutce. Moc drahé? A co takhle kuře za 25 nebo kozu za 500?

Škeble „tuzemáci“

Druhy měkkýšů v českých vodách atraktivitou hodně pokulhávají za svými mořskými bratránky a sestřenkami. A protože sladké vody nemají takovou samočistící schopnost jako rozlehlé mořské pláně, některé druhy jsou i značně ohroženy lidskými aktivitami v krajině. Přesto můžete v našich vodách najít desítky druhů vodních měkkýšů obývajících drobné ulity i relativně velké lastury.

České nej? Největším českým druhem vodního měkkýše je škeble rybničná s délkou lastury až 22 centimetrů. Z dalších druhů můžeme jmenovat například kamomila říčního, okružanku říční, velevruby, plovatky a okružáky. Navíc k nám pronikají i nepůvodní druhy vodních měkkýšů. Mezi těmito invazivními druhy má nechvalné prvenství slávička mnohotvárná, která se poprvé na našem území objevila v 70. letech v přehradě Rozkoš u České Skalice. Nově se objevuje v našich vodách i škeble asijská.

Kouzlo perel

Každý křížovkář ví, že japonská lovkyně perel na tři je… To, co v útrobách může či nemusí mít perlotvorka mořská patří k lidským dějinám stejně jako zlato či drahé kameny. Perly ovšem nemusíme hledat jen v exotických mořích. Ukrývat jej mohou, a donedávna také ukrývaly potoky a řeky za našimi humny.

Perlorodka říční byla kdysi v Evropě relativně hojná. Zastoupena je i v malakologické sbírce v Hradci Králové. U jedné z lastur perlorodky je dokonce vyznačeno jako možné místo nálezu okolí obce Zdobnice v Orlických horách. V současnosti by se ovšem perlorodka neměla ve východočeském regionu vyskytovat, kromě již zmíněných exemplářů v muzejních depozitářích. Tento měkkýš je natolik citlivý bioindikátor složení vody, že mu aktuální chemické složení východočeských toků nevyhovuje.

„Bóbika“ z rybníka

Když se našly při průzkumu sídlišť na březích Jizery a Labe lastury velevruba a škeble říční, museli vědci s pravdou ven. Lidé hojně pojídali sladkovodní měkkýše. Pokud někomu z náchodských sídlišť panelových či zděných vzala tato informace chuť na nedělní řízek s bramborem, měl by vědět, že se jednalo o osady staré mnoho tisíc let. Do moderní doby se žádný český recept na guláš ze škeblí rybničných nepřenesl. Ostatně, vzhledem ke schopnosti sladkovodních měkkýšů být mezihostiteli nebezpečných organismů, by to bylo kulinářské dobrodružství hodně adrenalinové…

Jiný kraj, jiný mrav. Zástupci asijských komunit v naší zemi považuji sladkovodní škeble za laskominu. Již v roce 2004 poslal českobudějovický soud do vazby vietnamského občana, který si obstaral k vaření polévky šest pytlů chráněné škeble rybničné…

Mirek Brát

(archiv MB, www.marenostrum.cz)