Jezuita Bohuslav Balbín, královéhradecký rodák (1621 – 1688), napsal pověst, podle které se na bývalých sídlech pánů z Růže zjevovala Bílá paní. Jmenovala se Perchta z Rožmberka.

Její původ není dostatečně jasný. Právě podle Bohuslava Balbína to byla Perchta z Rožmberka.
Narodila se mezi lety 1420 až 1430. Byla dcerou Oldřicha II. a paní Kateřiny z Vartenberka, což byla sestra matky pozdějšího krále Jiřího z Poděbrad.
Roku 1449 se provdala za urozeného pána ze Štýrska Jana z Lichtenštejna. V manželství mnoho zkusila a žila střídavě ve Vídni a na Krumlově u své dcery.
Po manželově smrti se vrátila jako vdova ke svému bratru Jindřichovi IV. z Hradce. Po bratrově smrti se stala poručnicí svých dětí.

Na svém zámku dala stavět celou jednu stranu, za což lidu zdarma, vždy na podzim, podávala sladkou kaši.
Tento zvyk se tady dlouho udržel a vždy, když byl porušen, zjevil se přízrak Bílé paní. Podávání kaše se udrželo až do roku 1793. Objevuje se i v Erasmově díle „O divech“.

Později, jak píše Balbín, se zjevovala Bílá paní častěji.
Bílá paní se zjevovala i v Hradci Králové, tam, kde později stálo purkrabství. V Miscellaniích o tom píše i Balbín.
Uvádí případ služebné své matky, která byla Bílou paní obdarována zlatem a stříbrem. O všem se dočteme v pověsti Přízraky jeptišek a Bílé paní – otištěné v Sálových Pověstech a v Černé hodince z roku 1932.

Přízrak Bílé paní je patrně pozůstatek z pohanských dob, kdy bílý oděv byl znamením smutku. Později se směšuje se zjevením Černé paní.
Bílá paní se zjevovala většinou v noci, v dlouhém až k zemi visícím rouchu. Měl-li se někdo z Rožmberků ženit a nebo se čekala radostná událost, tu bývala vidět v bílých rukavičkách, s klíči upasu. Měl-li někdo zemříti, mívala rukavičky černé.

Tak se prý stalo, když měl 4. ledna 1604 zemřít Adam z Hradce. Nikdo nešel, a tak sama Bílá paní zaklepala na dveře zpovědníka pátera Mikuláše Piktora a nabádala ho, aby si pospíšil, poněvadž hrabě bude žít už jenom hodinu – což se stalo.
Potud vyprávění jezuity Bohuslava Balbína, jak jsem je přečetl v jeho Misceleniích.

JIŘÍ MALINA