Poslední premiérou Klicperova divadla Hradec Králové bylo prosincové uvedení Tří mušketýrů. Nejedná se ovšem o divadelní přepis slavného románu Alexandra Dumase staršího, nýbrž o autorskou inscenaci uměleckého šéfa „Klicperáku" Davida Drábka.

Nové dobrodružství slavné čtveřice Athos, Porthos, Aramis a d´Artagnan má podtitul Tajemství Maurovy ruky.

Odehrává se deset let po událostech zachycených v Dumasově předloze. Mušketýři se opět scházejí, aby pomohli ochránit královnu Annu a jejího manžela Ludvíka XIII. před intrikujícím kardinálem Richelieu. Anebo je tentokrát všechno trochu jinak?

Drábkova povedená setkání s klasikou

Tři mušketýři byli v Hradci Králové velmi očekávaným titulem. Není divu, předešlá Drábkova setkání s klasikou dala vzniknout výjimečným inscenacím, jakými jsou Figarova svatba, Romeo a Julie či Richard III.

V předchozích případech se ovšem režisér a autor v jedné osobě mohl opřít o divadelní texty, které jen aktualizoval a přetvářel podle svých představ. V případě mušketýrského eposu konstruuje David Drábek zcela nový příběh, ve kterém ovšem nemíchá absurdní koktejl, jako tomu bývá u jeho čistě autorských her (Ještěři, Jedlíci čokolády, Velká mořská víla a další).

Drábkovy hry mají početnou základnu fanoušků a ti možná budou novým dílem hradeckého uměleckého šéfa zklamáni. Je to totiž zcela jiná hra, než na jaké jsme od Drábka zvyklí. Především ubylo různých vtípků, režisér je tentokrát nehází do hlediště plnými hrstmi, ale spíše s nimi šetří. To by ani nevadilo, ale na rozdíl od jiných Drábkových inscenací tu bohužel chybí větší přesah do současnosti.

Divák tak tentokrát nalezne v dobrodružném příběhu jen velmi málo narážek na aktuální témata či popkulturních odkazů. Na druhou stranu se tentokrát režisér vyhnul i zbytečně přepjatým apelům na morálku, které poškodily třeba závěr jinak vynikajícího Richarda III.

Dějově není nová hra úplně vyšperkovaná, ačkoliv si místy povedeně pohrává s mušketýrským tématem. Kvalitní a vtipná je také závěrečná pointa. Hlavně v první části ovšem inscenaci schází tempo a „tah na branku". Vlastně není úplně zřejmé, čeho chtěl Drábek touto hrou dosáhnout. Nakonec se nejpravděpodobněji jeví, že je to zkrátka jen pocta dobrodružnému žánru a hrdinům, které si v dětství zamiloval nejeden divák.

Ústřední píseň nazpívala Pecková

Pokud samotný děj působí trochu rozporuplně, vše kolem je opět prvotřídní. Platí to pro vtipnou a funkční scénu Martina Chocholouška, podařené kostýmy Simony Rybákové, které dokáží ve zkratce charakterizovat jednotlivé postavy, i pro hudbu Darka Krále, která má parametry filmového soundtracku. Přidává se k tomu i jeden ústřední hit Labutí píseň, kterou pro inscenaci nazpívala operní pěvkyně Dagmar Pecková.

Se svými rolemi si slušně poradí i herecký soubor Klicperova divadla. Vynikají především Matěj Anděl jako stále ještě mladicky naivní d´Artagnan, Filip Richtermoc coby stárnoucí chvástal Porthos nebo Jan Sklenář, který hraje oduševnělého Aramise. Zajímavou proměnou projde také postava královny Anny v podání Marie Poulové, v přesné groteskní stylizaci zahrál krále Ludvíka XIII. Miroslav Zavičár.

Velká očekávání hradecká inscenace Tří mušketýrů úplně nenaplnila. Pokud ovšem divák neočekává kandidáta na titul nejlepší inscenace roku, ale jde se jen pobavit a osvěžit vzpomínky na četbu dobrodružných románů, přináší mu Drábkova inscenace solidní zábavu v rozumné stopáži.