Bývala, když ještě zpíval v partě Syndrom Snopp, do úst si ale moc neviděl ani jako zpěvák Ramirez. Dokonce i za debut Gipsy.cz, přelomovou desku Romano hip hop, sbíral velkou chválu, ale také odsudky za „rasismus naruby“. Psal tak o ní třeba i Jaroslav Pichlík v Nových ústeckých přehledech…

A konečně – poněkud problematická byla i účast Gipsy.cz na Velké ceně Eurovize. Co z toho umění i poprasku zbylo na jeho nové desce Desperado (Supraphon, jaro 2011)? To mohou posoudit majitelé toho CD i návštěvníci festivalu Benátská noc 2011, kde Gipsy.cz v pátek 29. července od 16 hodin zahrají. A podobných věcí se mohl týkat rozhovor, který jsme s Gipsy.cz vedli.

Radku, jak vznikalo třetí CD Gipsy.cz, album Desperado?
Vznikalo tři roky a každý rok představoval jednu fázi. Proto je na albu znát, jak se zvuk vyvíjí z jednoho druhu do jiného.

Kde jste natáčeli? Bylo těžké sehnat pro desku schopného producenta?
Celé album Desperado vznikalo v mém vlastním malém studiu Bangatone. No a o produkci jsem se postaral zcela sám – konečně!

Jak to funguje v Gipsy.cz? Je pro vás těžší napsat hudbu, nebo text?
Nejtěžší je napsat něco, když na to nemá člověk vůbec náladu. Jakmile ale přichází múza, vše se zdá být jednoduché. Jako by se písnička psala sama, jako bych byl jenom filtr a nechal se přitom ovládat cizí silou.

A jaký je váš vztah k českému rapu?
V podstatě kladný. Dlouho jsem na hiphopové scéně působil a vím, že vzniklo mnoho opravdu dobrých českých hoperských alb.
Dnes je ale už hip hop jiný a já mu skoro nerozumím. Nic proti němu už nemám, smířil jsem se s tím, jaký teď je. Ale nejsem si jistý, jestli bych v něm ještě mohl – nebo spíš uměl – chodit.

Dobře. Ale je–li to tedy právě tak – považujete Gipsy.cz ještě stále za rapovou skupinu? Vždyť debutové album jste nazvali Romano hip hop…
Čistě rapovou už vůbec ne. My jsme dnes world music s prvky popu, rapu, breakbeatu a dalších stylů. Rozhodně se tedy neprezentujeme jako rapová skupina – to bychom nemohli být tak moc akustičtí.

Hip hop má v současnosti dost specifické publikum, jako na módní záležitost na něj chodí hlavně mládež. Ale kdo tedy dnes chodí na Gipsy.cz?
Naši fanoušci jsou různí, opravdu. Chodí na nás starší i mladší, teenageři, hiphopeři, podivíni – prostě všichni.

První singl z nového alba je písnička Desperado, hit o jednom velkém podrazu. Je situovaný, stejně jako snímky z obalu CD a jeho bookletu, kamsi do Mexika, navíc v ní zpíváte: „Takhle to chodí, když jsou podplacený fízlové, domnívám se tedy, že někdo mlčel za love… Je zajímavý, co s lidma dokážou peníze, jenže to je prostě život , je to k nevíře, Co Desperadovi tak zbejvá v týhle tragédii? Utíkat co nejdýl. Prozraďte – vychází ten text z nějaké vaší osobní zkušenosti?
Desperado je osobní výpověď. Říká, že nic není takové, jaké se to na první pohled zdá… V podstatě jsem tím chtěl poukázat na lidské předsudky, jak rychle soudíme někoho, koho vůbec neznáme a jak málo stačí, abychom podlehli vlivu médií. Známe to všichni – politik, co se tváří mile a maže nám med kolem huby, ovšem v pozadí je korupce, lži a podvody… Desperado je příběh lidí, jak se mýlíme a jsme sami překvapeni, když to zjistíme.

Která písnička z nového alba je pro vás tou největší srdcovkou?
Určitě je to píseň Mlíko a med. Spousta lidí by se domnívala, že se jedná o písničku, která vychází z mého dětství, ale jsou na omylu. Je to zkušenost mnoha dětí v naší „krásně ideální“ společnosti. Nejde jen o to, že mnoho otců je závislých na alkoholu, ale i o to, jak málo si rodiče všímají svých dětí. Chodíme do práce, život jede na autopilota a dítě najednou vyroste. Kde jsme byli? Najednou je z kluka kriminálník nebo narkoman a my ho viníme, ovšem nemáme na tom my sami obrovský kus viny? Všímali jsme si dost svých dětí? Nebo jsme prostě jen tvrdě pracovali? A co vlastně je v životě tím podstatným…?