Večerem zazní 16 oblíbených písní. Rozhodně nebudou chybět skladby jako Rozeznávám, kterou posluchači znají v podání Richarda Müllera, či Penzión Svět.

Rozhovor

V čem je z hlediska vaší tvorby lyrikál Kudykam specifický?

Všechna autorská alba, na nichž jsem se podílel, byla koncipovaná jako něco ambicióznějšího nežli seřazené písně, považoval jsem je za výpovědi o své době. Kudykam je přesto mnohem rozsáhlejší: obsahuje 2009 veršů a zdaleka ne všechny se zpívají. Krom toho je to tvar, který zve k návštěvě divadla - a tam musí být divák pozornější a vnímavější nežli u přehrávače cédéček, protože to, co nezachytil, si nemůže pustit znovu. Specifika divadla ovšem na druhé straně nabízí mnohem intenzivnější zážitek, a to nejen svou scénou a kostýmy, ale především interpretačními výkony, které jsou neopakovatelné. Každé představení je, z povahy věci, jiné. Proto je vždycky vzrušující. Pro mne zejména, protože jako spoluautor skladeb hraných předtím jen na zvukových nosičích jsem neměl příležitost něco takového prožít.

Jak náročná byla práce na tomto lyrikálu?

Těžko říct. Věnoval jsem se jí léta, ale v každém okamžiku jsem se z práce radoval.

Co nejvíce na Kudykamu oceňujete?

To, že dokázal oslovit a na jednom jevišti shromáždit společnost, vytvořenou těmi nejlepšími z nejlepších. Tak na scénu vstoupila generace Kudykama - a to se týká jak herců a zpěváků, tak i například hudebníků, kteří vytvářejí kudykamovský orchestr. Každý z nich je vynikajícím sólistou… Jiné české divadelní scény, které obvykle musejí vystačit se členy svého souboru, takové možnosti nemají.


Z jakých inspiračních zdrojů jste při skladbě Kudykamu čerpal?

Z vlastní životní zkušenosti. Základem příběhu je situace z písně V Penziónu Svět, která se zrodila už před čtvrt stoletím.



Jak dlouho vám práce na Kudykamu trvaly?
Psal jsem přes dva roky, další rok pak přišli ke slovu kolegové: scénografka, hudební aranžér, choreograf… a spousty dalších.

Jakou tvůrčí metodu prosazujete?

Já o metodě nepřemýšlím. Dívám se kolem sebe, poslouchám… a když mě to inspiruje, snažím se s tím umělecky nakládat.



Nač byste v souvislosti s Kudykamem případné diváky pozval?

V první řadě samozřejmě do divadla. Ale nejen tam - koncert složený z kudykamovských písní a některých výrazných dialogů může být rovněž zajímavý a inspirativní. I na menším jevišti se divák potká s kudykamovskými postavami, uslyší hudbu Petra Hapky a zažije něco neopakovatelného. Koncertní podoba přijíždí se všemi svými hvězdami a také orchest samozřejmě hraje živě. A oproti divadelní podobě nabízí i něco navíc. Snad to diváky neodradí, ale na koncertě vystupuju i já s nějakými básněmi.

Skladatel vašeho ražení je jistě schopen (do jisté míry) očekávat reakce publika v určitých pasážích díla. Ty se však mohou zároveň rozcházet s očekáváním autora. Býváte v této souvislosti překvapován?
Skladatel nejsem, v případě Kudykama jsem libretista, textař a producent. Dávno jsem si odvykl něco očekávat. Každé představení a každý koncert jsou unikátní, odhadnout se dá jen máloco. A v tom je to dobrodružství, to mě na tom láká.