Nejste známí jen v Hradci Králové, ale i v celé republice 
a v celé Evropě. Vozíte spoustu cen… Jak to děláte?
Zvolili jsme cestu velké kvality a velké disciplíny. Po dětech chceme, aby včas chodily na tréninky, aby tomu tancování dávaly něco víc. A malinko jsme zpřísnili i výkonnostní disciplínu. A ono se nám to začíná po těch třech letech vracet. Zjistili jsme, že čím víc děti dřou a víc věří tomu, co dělají, tak je to i víc baví a ty výsledky pak jdou úplně samy. Disciplína je strašně důležitá.

Vydržely všechny děti?
Měli jsme strach, že nám utečou k počítačům, je to přece jenom pohodlnější trávení volného času. Odešlo jich jen pár a ty se teď vracejí, protože věří, že to má smysl.

Kolik dětí navštěvuje všechny kurzy?
Máme zhruba pět set členů. Máme děti od tří let, které chodí v doprovodu rodičů, učí se zábavnou formou základní pohyby a taky vnímat, že jsou v nějaké partě a že mají před sebou lektora. A která je pravá a která levá strana, oni se to učí úplně od základu. Filozofie T-Bass je taková, že dobře víme, že v každém sportu děti v pubertě z nějakých důvodů odpadají. My však máme v T-Bass obrovskou výhodu, že reagujeme na nejnovější trendy v hudbě i tanci, takže od nás děti v pubertě neodpadají – ba naopak. Víc dřou, protože je to baví. Pro nás je důležité dostat malé děti přes tu obávanou pubertu, protože tanečník je zajímavý na pódiu až kolem dvaceti let. Úplně nejlepším světovým tanečníkům je dokonce třicet nebo čtyřicet. Jezdí k nám učit street dance a jsou skvělí.

Jak se dostáváte k nejnovějším módním trendům v hudbě 
a tanci?
Se starým dobrým internetem už to není nic těžkého. Teď je hudby strašně moc 
a prokousat se tím, vybrat tu kvalitní hudbu, která je trendová, která se bude hodit do naší představy, je docela těžké.

Obstát, vydržet v současné ekonomické situaci, to není jednoduché, viďte? Zaváháte někdy, jestli jste udělal správné rozhodnutí?
Vždycky mě to napadne, když se trošku nedaří, ale ty děti vám pak tyhle těžké okamžiky vracejí v energii, 
v úspěších, v radosti z tance. Kdyby to, co děláme, nemělo smysl, tak už bych to dávno nedělal. Ale ono to má smysl. A mě to navíc pořád strašně baví.