Zdejší krajina plná bájí a pověstí, ale i jedinečné přírodní scenerie vypráví každému pozornému návštěvníkovi příběhy ze starého věku, kdy velká část tohoto území nesla název Královský hvozd a jednotlivá pokolení místních předků vedla boje o svobodu náboženského vyznání, snášela útlak vrchnosti, ale žila i léta všedního a vesměs spokojeného života.

Jedním z míst, které se vryje do paměti i vzpomínek každého návštěvníka, je stolová hora Ostaš. Tento vrch, jenž je jednou z dominant česko-kladského pomezí, se nachází mezi Teplicemi a Policí nad Metují a tyčí se do nadmořské výšky 700 metrů. Už samotný název hory zní tajemně, ale vězte, že za ním není nic jiného než staročeská zkomolenina jména jednoho z mysliveckých patronů sv. Eustacha.
Krvavá lázeň

K samotné Ostaši se váže řada pověstí jako ta o husitské mincovně poblíž Kočičího hradu nebo Sluji českých bratří. My se ale zastavíme u jiné, i když mnohem méně příjemné zkazky, která se pojí k období na přelomu května a června roku 1421 a v těchto dnech si tak připomíná kulaté výročí.

Je to příběh o lidské zradě, na jejímž konci byly hromady zabitých místních obyvatel, ale i mečem setnutý zrádce sám. A proto snad ani není „náhodou“, že 590 let starou událost připomíná skála „Zrádce“.

Do její podoby podle pověsti zkameněla hlava lakotného mlynáře Holinka z Hlavňova, který onoho osudného léta 1421 prozradil slezským žoldákům - najatým z Čech vypuzeným císařem Zikmundem Lucemburským – kde se před nimi na Ostaši skrývají místní obyvatelé a jeho sousedé. Za tuto hanebnou zradu měl Holinka od Slezanů obdržet hromadu stříbrňáků.

Slezští žoldnéři pak bezbranné vesničany, ukryté na Ostaši, krutě pobili. „Mnohým jazyk vyřezávali, jiné ze skal házeli, také ženy a panny některé prý za vlasy na stromy věšeli,“ napsal skoro před sto lety místní spisovatel Antonín Krtička-Polický ve svém souboru místních bájí a pověstí.

Avšak ani Holinka si své jidášské odměny neužil: žoldnéři se mu totiž revanšovali tak, jak si všichni zrádci zasluhují. Slíbený měšec s penězi mu sice hodili k nohám, ale když se pro něj mlynář shýbl, vytasili meč a sťali mu hlavu. Na věčné připomenutí krvavé lázně na Ostaši i osudu lakotného Holinky stojí jeho „zkamenělá“ hlava v Horním labyrintu Ostaše a na věky věků se musí dívat na místa, kde jeho vinou umírali jeho sousedé.

Od těchto pohnutých časů už uteklo téměř šest století. Návštěva malebného kraje na česko-kladském pomezí je tak nejen připomenutím historie a poučením pro příští pokolení, ale i tipem na příjemný výlet na samotný konec Čech, kde se čas sice nezastavil, ale plyne tak nějak po svém a pomaleji…

(Jiří Štefek, publicista a politolog)