Kytarista a zpěvák Katapultu Olda Říha v rozhovoru pro Deník rekapituloval historii skupiny a zamyslel se nad situací na české hudební scéně.

Jakou hudbu si pouštíte, když jedete někam autem?
Asi všechny překvapím, ale za posledních deset let žádnou. Když si chci pustit hudbu z CD nebo LP, sednu si doma před bedny a vnímám to přímo z reproduktorů. Když jedu autem, tak poslouchám, jak bručí motor anebo jak chrní moji dva spolujezdci na zadním sedadle.

A když si sednete domů před ty  bedny?
Moje domácí diskografie je velice širokorozchodná. Mám tam hardrock, heavymetal 
a tak dále. Slouží to pro mne 
i jako studijní materiál.

Skupina Katapult působí na tuzemské scéně od roku 1975. Jak se hudební branže za ty čtyři desítky let změnila?
Změnila se hodně a proměňuje se neustále. Showbyznys je neustále proměnlivá hmota. Přitom všichni tvrdí, že se vrací ke kořenům. Prostě zpátky na větve. Je jen pár kapel, které se drží stále toho svého a nemění se, mají svůj zvuk a styl. Jsou to AC/DC, Rolling Stones a taky samozřejmě Katapult. Držíme svůj styl a z něj neuhneme.

Existuje dnes ještě něco, čemu by se dalo říkat český bigbít?
Je spousta regionálních kapel, ale představitelem tradičního českého bigbítu jsme  my. A jsem na to  hrdý.

Jaké byly vaše hudební začátky, ještě než jste začal hrát a tvořit pod značkou Katapult?
To je pohled hodně do historie. Kořeny se datují až do roku 1963. Pak jsme s Dědkem (již zesnulý baskytarista Jiří Šindelář, pozn.autora) dřeli dvanáct let. Hráli jsme pátky, soboty, denně čtyři až pět hodin, a k tomu i nedělní odpolední čaje. Dnes už je to jiné, hraje se hodinu a půl. My jsme si to tehdy odmakali. A je pravda, že čím déle se kapela dere na vrchol, tím déle na něm zůstane.

Které kapely byly vašimi hudebními vzory?
Určitě Black Sabbath, Led Zeppelin nebo Rolling Stones.

Dnešní mladá generace nic netuší o bolševických zákazech pro řadu kapel. Jaké jste s tím měl zkušenosti?
Odpovím na to slovy bývalého premiéra Václava Klause: to je špatně položená otázka. Já se k tomu nerad vyjadřuji. Bolševik rozhodl, že nemůžeme šest let točit desky, že nesmíme být v novinách, že nemůžeme hrát v Praze, v Plzni… Komouši se nás snažili vymazat. A nás to posílilo, nikoliv zničilo.

Přesto – měli by mladí vědět 
co nejvíc o minulosti, znát historii?
Na jednu stranu říkám, že je špatně, že to nevědí. Na druhou stranu si zároveň oponuji, proč by to měli vědět? Život jde dál a mělo by se žít pozitivně. My jsme se s tím 
v Katapultu vypořádali a přenesli se přes to a bolševik je pro nás uzavřená kapitola.

Kapela Katapult je, pokud jde o koncertování, stále velmi čilá. Kde na to berete energii?
Zajímavé, že tuto otázku dostávám hodně často. Řekl bych to takto:  buď tu energii máte, nebo nemáte. Já vím, že bych asi měl zvolnit, abych neutahal ty svoje dva mladší spoluhráče, ale nabíjí mě, že můžu hrát, že si na koncertě s námi  lidi notují refrény. Prostě hraju rock´n´roll, a to je pro mne nejdůležitější.