Eva Kmentová (1928 – 1980) proslula především objekty, které – na rozdíl od většiny sochařů – nemodelovala, ale otiskovala do sádry.

Kouzlo dotyků

Alena Šafrová z Galerie u svatého Jakuba o díle Evy Kmentové říká:  „Došla k jedinečnému poznání, že socha nemusí být modelována. Stejně silně působí otisky částí lidského těla – někdy jakési skořepiny, které v sobě modelují prostor. Hraje si s kouzlem dotyků, cítění struktur. Její díla jsou neobyčejně prostá a harmonická – nevymýšlí si, pracují s minimem hmoty. Vznikly tak půvabné sochy Rtů, Pupíku, Dlaní, Stop nohou nebo Prstů. Na rok 1968 reagovala reliéfem prostřílených Rukou otočených dlaněmi k divákovi."

Sama umělkyně o své tvorbě v sedmdesátých letech řekla: „Pro každého znamená krajina nebo příroda něco jiného. V mé práci hraje velkou roli, ale chápu pojem krajina jinak, než se běžně chápe. Pro mě je to každý živý organismus, existuje krajina lidské tváře, lidského těla, cítím jako krajinu plochu, ze které klíčí tisíce citlivých prstů, obrácených svou citlivostí do prostoru. Nebo krajinu pro mě vytváří lidská stopa, sama nebo množství stop otištěných do půdy, která přijímá jejich tvar. Jiná krajina, rozlehlá, zvrásněná, dramatická a nepředvídatelná je složitě pokrčené prostěradlo nebo dlaň nebo list. Když se zvětší, jsou v něm povodí, cesty, proudění, výšky a hloubky. Nebo je krajina rtů a úst. Chci tím říct, že pociťuju nepřetržitost a organické prolínání člověka a země, viditelného i utajeného života."

Rodinné stříbro

Eva Kmentová byla až do své smrti v roce 1980 první manželkou vynikajícího českého sochaře Olbrama Zoubka. Měli spolu dvě děti: dceru Polanu a syna Jasana. Oba jejich potomci rozvíjejí geny svých rodičů ve vlastní tvorbě.

Letní výstavu díla Evy Kmentové připravila Galerie u svatého Jakuba právě ve spolupráci s Olbramem Zoubkem a dcerou Polanou, dnes Bregantovou, kteří se také zúčastní sobotní vernisáže v Metličanech.

Výstava potrvá do úterý 31. července.