Komorní muzikál, který je volným pokračováním titulu Mississippi Blues Ben, prezentuje výsledky, k nimž došli akademici při zkoumání kořenů naší lidové hudby, po stopách legendárního zbojníka Janíka, který bohatým bral a chudým dával.

Autorský projekt Jiřího Seydlera a Jiřího Šlupky Svěráka se neuspokojil s pouhou dramatizací známého eposu o Janíkově osudu, přeskupením motivů, moderním jazykem a odmytizováním jeho postavy vytvořili jakousi až satirickou fresku, kde se prolínají časové plány z minulosti a žhavé současnosti.

Všechno je doprovázené stylizovanými výstupy tří hrdinů v mnoha převlecích, komentujících události s humorem až černým. Každý z nich na malém jevišti je v neustálém pohybu. Na pozadí rušných událostí sledujeme tenkou niť příběhů a zjišťujeme, že nám jsou jejich přání, bolesti a sny velmi blízké.

Ostatně v útulném foyer je máme jako na dlani a doslova s nimi dýcháme, zpíváme a dobře se bavíme.

Jiří Seydler svou koncepci postavenou na hravosti a zábavě realizoval bez zbytečné didaktičnosti, ve vzácné, stylově jednotné režii. Citlivě skloubil tragikomické, satirické a komické motivy představení, doslova hýřícího vtipnými a účelnými nápady.

Ke kladům patří i rytmus a gradace příběhu, který tak nemá žádná hluchá místa. Navíc herci byli režisérovi vynikajícím partnerem, jejich postavy perfektně korespondují s duchem této přitažlivé podívané, plné krásné hudby a zpěvu. A tak je nutné vyzdvihnout výkon Kristiny Jelínkové, jejíž Marjánka je temperamentní, vábivá, tvrdohlavá, ale i lyrická, se skvělou pěveckou a pohybovou kulturou. Však má i výborné partnery – Janíka - Jiřího Kalužného, který je symbolem člověka toužícího být čímsi více, dostat se z bludného kruhu v osobním životě. Dále Jiřího Šlupku Svěráka, který si užívá zaslouženého úspěchu nejen jako muzikant, ale i jako herec. Jednoduše řečeno, všichni podávají nadprůměrné výkony, a to s lehkostí a záviděníhodnou hravostí. Přímo z nich čiší, jak dobře se baví.

Zpěv, křik, melodické písně – vše je dokonale promyšlené. Také kostýmy Tomáše Kypty a scéna Vladimíra Chmelaře šťastně umocňují dojem jedinečnosti zmíněné „přednášky“, v níž nic není navíc a nic nechybí.

Výpověď na zbojnické téma je prostě v podání pardubických umělců strhující, a tak lze předpokládat, že inscenace se dočká velkých návštěv a bude naplno žít i v nové sezoně.