Jestliže se klávesista dnes již neexistující hudební skupiny Lucie Michal Dvořák vydal ve svém předchozím projektu Pandurango hledat hudebního boha, tak v tom následujícím nazvaném Vivaldianno už se s ním snad musel tajně spolčit.

Michal Dvořák měl navíc k ruce ještě jiné skvělé „spolupachatele“ v zádech včetně znamenitého houslisty Jaroslava Svěceného, kytarového mága Radima Hladíka a dalších výtečných hudebníků.

Výsledkem této spolupráce je jeden z nejpovedenějších multižánrových počinů, který se v posledních letech zrodil na českém „hřišti“.

Koncertní premiéra originální moderní interpretace děl slavného italského barokního skladatele Antonia Vivaldiho byla k vidění ve čtvrtek večer v Sukově síni pardubického Domu hudby.

Vyprodaný sál byl svědkem unikátního muzikantského souznění, které u citlivých posluchačů vzbuzovalo silné emoce. „Byl to zásah přímo do srdce. Něco tak krásného už jsem dlouho neslyšela,“ rozplývala se jedna z návštěvnic čtvrtečního koncertu. Ten byl jedinečným spojením „akustických a syntetických vláken“, jak tuto událost trefně nazval sám Jaroslav Svěcený.

„Hudba má své čarovné kouzlo. Je úžasné, že během čtyřiadvaceti hodin se člověk dostane z koncertu určeného spíše pro konzervativnější publikum mezi kolegy hrající úplně jiné žánry. V životě by mne nenapadlo, že bych si s některými z nich mohl zahrát na jednom pódiu,“ pokračoval rodák z Hradce Králové.

Ten nezapomněl zdůraznit, odkud pochází housle, na které hrál. „Jsou z Hradce. A jsou dobré,“ vtipkoval před pardubickým publikem. „Když jsem byl ve třetí třídě základní devítileté školy, tak jsme po sobě s žáky jedné pardubické školy házeli cvičkami. Proto má v sobě tu rivalitu mezi oběma městy už od dětství,“ žertoval Jaroslav Svěcený, který pak trochu vážněji dodal, že Pardubáky má opravdu rád.

Mimořádné hudební dobrodružství bylo vhodně doplněno i cestovatelskou projekcí z projektu Pandurango. Záběry navíc byly výtečně sladěny s tím, co se zrovna odehrávalo na pódiu. Na něm excelovali také dva exotičtí hosté z Bolívie a Peru. V tu chvíli jako kdyby se v sále otevřely jiné světy…

Vivaldianno prostě bylo radost slyšet i vidět. A pardubické publikum si toho bylo dobře vědomo. Proto také účinkující odměnilo bouřlivým potleskem vestoje.