Třítýdenní symposium, věnované památce před časem zemřelého vrchlabského profesora Bedřicha Steuera, se přehupuje do druhé poloviny. Přestože do slavnostní vernisáže zbývá ještě deset dní, pískovec, dovezený z Podhorního Újezdu, se po pod rukama talentovaných tvůrců viditelně proměňuje v umělecké artefakty. Na návštěvníky přírodního areálu, kteří mohou práci regionálních sochařů sledovat denně od 10 do 18 hodin, tak z kamenů začínají pozvolna vykukovat třeba sloni, lidská lebka, sluneční hodiny nebo postavy tanečníků. Na své si však přijdou i milovníci abstraktního umění.

V místech bývalé minizoo, pod zámeckou kaplí, je pak k vidění také práce specialisty dřevosochaře. Dohromady se festivalu, jež měl neoficiální generálku loni v květnu na zahradě za Střelnicí, účastní okolo patnácti příznivců sochařského cechu.

Jak to vypadá, když sochá profík

Téměř všichni aktéři třítýdenního maratonu pocházejí z Vrchlabí a Dvora Králové. Vesměs se jedná o začínající a amatérské sochaře, spojené s uměleckou skupinou KAKOCUCO (Kamenický kolektiv celkem úspěšně civilizovaných osob). Veřejnost se ale může podívat, jak to vypadá, když s pískovcem pracuje profesionál – Čechoameričan Robert J. Alger. Ten se sochařskému řemeslu vyučil v zámoří a Itálii. Své umění v těchto dnech předvádí ve Vrchlabí, kde shodou okolností nyní žije.

„Takováhle akce zpřístupní umění a práci s kamenem lidem, kteří nikdy nemohli vstoupit do žádného ateliéru a nebo se koukat, jak roste nějaká socha. Myslím si, že to se v dnešní moderní době jakoby ztrácí. Tesání kamene se už běžně nevidí,“ říká Robert.

Čtyřicetiletý sochař se zúčastnil několika evropských i amerických symposií. „Určitá tradice v USA je, ale ne taková jako v Evropě. Já to znám hlavně z Itálie, kde jsem sochařství studoval v akademii. Tady ve Vrchlabí, to je terpve začátek. Jiný festivaly jsou víc profesionální, existuje tam výběr sochařů, kteří jsou placeni,“ dodává Robert, jenž se v minulosti mimo jiné podílel na restaurování Bílého domu.

Odpolední relax s kladívkem v ruce

Na několikadenním symposiu se vedle zkušenějších borců představují také úplní začátečníci nebo lidé, kteří si chtějí práci s kamenem či hlínou prostě jen vyzkoušet. „Ve Vrchlabí mám krámek, a když mi zbyde trochu času, tak sem zajdu. Skoro všichni, co se účastní festivalu, jsou mí kamarádi, tak jsem si to chtěla taky zkusit. Je to pro mě odreagování,“ říká Petra Hromádková. Její prvním výtvorem v životě je soška znázorňující bochník chleba.

Symposium završí prodejní vernisáž. Ta je na programu 2. a 3. srpna. V započaté tradici by organizátoři rádi pokračovali i v budoucnu.

„Uvidíme, jaká na letošní ročník festivalu bude odezva a jak se nám podaří shánět peníze, protože ty bychom potřebovali hlavně. Aby lidi, co tady dělaj, mohli být zaplaceni,“ tvrdí hlavní iniciátorka akce Vendula Peřinová. Grant, který se pro letošní ročník povedlo od města Vrchlabí získat, pokryje jen propagaci a materiál. Pořadatelé se proto napříště chtějí zaměřit i na evropské dotace.(top)