Dvaasedmdesát odsouzených při jeho koncertě v kostele sv. Josefa tleskalo, pískalo, burácelo, s Klusem si podali ruku a nakonec si někteří přišli pro podpis nebo se s charismatickým zpěvákem objali. Při písni Za co, Pane Bože, za co, valdická věznice burácela.

Tomáši, jak vzniklo vaše vězeňské turné?
Oslovil nás kaplan Blažej Pelan z plzeňské věznice na Borech. Ani chvíli jsem neváhal. Všichni v kapele nadšeně souhlasili. Nadšení polevilo ve chvíli, kdy jsme navštívili borskou věznici. Ke konci už jsme prosili, abychom byli propuštěni. Je to velmi tísnivé prostředí. Odnětí svobody je opravdový trest. Tady rozhodně nejsou lidé, kteří byli venku šťastní. Přeji si z celého srdce, aby chlapi dokázali odpustit sobě, životním okolnostem. Aby v rámci pobytu došli k tomu, že je důležité odpouštět, protože pak je snazší, aby i jim bylo odpuštěno. Když tady někdo stráví určitou dobu, měl by mít už trest za sebou a neměl by se sem vracet. To bych si přál. Nevěřím, že se rodí lidé dobří a zlí. Musíme hledat příčiny a zabývat se jimi v naší společnosti. Dokud budou na světě nešťastné děti, na které budou kašlat jejich rodiče, tak budeme muset stavět věznice. Tak asi víme, kde začít, ale musíme se k tomu odhodlat.

Jak se vám zpívalo za mřížemi, jsou to nové prožitky a zkušenosti?
Pro mně to byl obrovský zážitek. Tady je člověk konfrontovaný skutečnou podstatou toho, co dělá a já se tu klaním před paní Hudbou. Ona dokáže rozbít zdi, a to se tu stalo i potvrdilo. Já jsem tu nemohl uhrát nic na to, že mám modré oči a blonďaté vlasy a bicepsy. Nevím, kdo tady je a za co, ale vnímám člověka a hlavní je, aby spolu lidé začali komunikovat. Mně to přineslo hodně, člověk získá úctu k vlastnímu životu a zrození. Já bych chtěl udělat všechno proto, aby byli všichni lidi na světě šťastní. Přijít na to, aby nemusela existovat místa jako Věznice Valdice, abychom byli schopni si také věci vyříkat a dát si šanci slyšet to, že jsme jeden jako druhý. Že máme stejné touhy po tom, abychom byli šťastní, zdraví a žili v harmonii se svoji rodinou. Protože to je pravda. Já totiž neznám žádný lidi, kteří by se narodili na tento svět a rovnou chtěli zabíjet jiné a ubližovat jim nebo je okrádat. Pořád to jsou příčiny, které neřešíme a jen před nimi zavíráme oči a plátujeme důsledky. Přál bych si na to přijít abych už nemusel jet vězeňský tour, ale když bude, pojedu ho rád, protože si myslím, že má opodstatnění.

Stál a zpíval jste před lidmi, kteří možná zabíjeli. Proběhlo vám to během vystoupení hlavou?
To ne, na to není čas. Ale přemýšlím o tom a i v tomto ohledu jsem na cestě odpustit někomu, kdo ublíží. Společnost odpouštět neumí a je důležité vědět, že odpuštění je důležité. A myslím si, že ke každému propuštění by se mělo dávat odpuštění. To by chlapi měli taky vědět, strach z vnějšího světa, co bude, až tam přijdu nemusí být takový, protože společnost v rámci tolerance udělala určitý pokrok, ale ještě máme velký kus cesty před sebou.

Připravoval jste si nějaký speciální program?
Nejdříve ano, ale na Borech jsem pochopil, že to není nutné. Že čerpám z toho, co se děje přímo na místě. A to se mně osvědčuje. Baví mě, když mohu vyvést lidi z jejich stereotypu a v těch chvílích jsou autentičtí. A k tomu myslím došlo po čtvrtině koncertu. Seplo to a byli jsme všichni příjemně překvapeni.

Během koncertu jste improvizoval a složil písničku, pamatujete si ještě text?
Ne, já mnohdy ani nevím, co při koncertě říkám.

Vězeňské turné

Blažej Pelan je kaplanem plzeňské věznice na Borech. Kromě duchovní práce obstarává i kulturu, pořádá za rok dva až tři koncerty. „Jsem bývalý muzikant, rocker a za poslední rok jsem byl na čtyřech Tomášových koncertech. Každý mě strhl, pro jeho úžasnou komunikativnost,“ vypráví se zaujetím. Zpěvák Tomáš Klus je podle něho jedinečný v tom, že dokáže s jakýmkoliv publikem navázat kontakt, propojit se ale i sdílet. Dokáže rozesmát, ale také vést posluchače k zamyšlení. V jeho některých textech se odráží víra, respekt k Bohu a hodnotám. „My chceme, aby tohle vězni slyšeli od někoho, kdo je celebritou a Tomáš patří ke špičce naší hudební scény. A tak jsem sbíral odvahu ho oslovit, nabídnout mu, zda by zahrál zdarma ve věznici na Borech a on souhlasil. Krátce na to vznikla myšlenka, že by mohl navštívit tři nejtvrdší věznice. Mírov z toho vypadl a nahradili jsme ho Světlou, to je naše největší ženská káznice,“ pokračuje kaplan a my už víme, proč to Tomáš Klus rozbalil ve středu se svoji kapelou ve valdické trestnici. „Tady to jsou jiní chlapi. Je to vidět, vnímám to. Jsou tvrdší i uzavřenější, jejich kriminální jednání se na nich podepisuje,“ řekl Pelan na adresu valdického publika.