Story veronských milenců ovšem už nikdy nebude taková,  jak ji napsal William Shakespeare. Textu, respektive jeho překladu od Martina Hilského, se totiž zmocnil dramatik a současně režisér David Drábek, který do příběhu vklínil nejen rodovou, ale také rasovou a sociální nesmiřitelnost.

Po Figarově svatbě a Richardu III. je to v repertoáru hradeckého Klicperova divadla už třetí titul velké světové klasiky, s nímž si hravá a nekonvenční fantazie Davida Drábka pohrála. S čím mají diváci počítat, na co se připravit a čeho vyvarovat? I takové jsou otázky pro Davida Drábka.

Tvůrci, herci, autoři a poradci
Režie: David Drábek
Dramaturgie: Jana Slouková
Scéna: Marek Zákostelecký
Kostýmy: Simona Rybáková
Hudba: Darek Král
Text písně: Tomáš Belko
Pohybová spolupráce: Henrieta Hornáčková
Odborná poradkyně: Iveta Kokyová

Osoby a obsazení:
Miranda, policistka: Helena Plecháčková
Vavřinec, kněz a kurátor: Jiří Panzner
Montek: Jiří Zapletal
Monteková: Lenka Loubalová
Romeo, jejich syn: Vojtěch Dvořák
Kapulet: Jan Sklenář
Kapuletová: Martina Nováková
Julie, jejich dcera: Marie Poulová
Chůva: Kamila Sedlárová
Merkucio: Jan Vápeník
Benvolio: Matěj Anděl
Džaja: Marta Zaoralová
Tybalt: Jakub Tvrdík
Samson: Tomáš Lněnička
Paris: Lubor Novotný
Lokusta, dealerka: Marie Kleplová
Men in black: Lukáš Duspiva, Milan Téra
Men in white: Zdeněk Petrák, Richard Hošek

Jak se vlastně vyvinul poměr William Shakespeare – David Drábek?
Doneslo se mi, že William měl přede mnou poměr už 
s více režiséry… Podle bulváru jsou to snad dokonce desetitisíce poměrů,  ale já ho přesto oddaně miluji a následuji. Je nutno opakovat, že jde o variaci na slavnou Shakespearovu tragédii. Ta sice věrně odráží dráhu klasikova příběhu, ale děj je zasazen do současnosti a vzniká původní scénář. Ale stejně jako náš Richard III., i toto je hold velkému alžbětinci.

Dva znesvářené klany reprezentuje romská rodinka Monteků a neromská rodinka Kapuletů. Kdy vás tenhle model napadl poprvé?
To si nepamatuji. Já si musím spoustu věcí ze své minulosti dohledávat na Googlu. Proto se snažím být slavný, abych se z Googlu a Wikipedie o svém životě zpětně dověděl… Ale vážně – ten osten nápadu mám v hlavě zaťatý už nějaký pátek. Opravdu je to tak trochu West Side Story 
z Česka. Lépe tedy: East Side Story. Když čtu internetové ohlasy na články o romské problematice, ten xenofobní anonymní hlas „spořádaných Čechů" nebo třeba fašistickou rétoriku Okamury, vím, že tneme bolavě do živého. A že je klíčové uprostřed rekonstrukce tragického příběhu lásky nezůstat v půli cesty. Nezaleknout se. Explicitně na jeviště vypustit všechny hnusy, které na sebe etnika navzájem házejí. Pojmenovávat vše otevřeně, nikomu nestranit. Velkou úlohu v příběhu nese Shakespearův jazyk. Dosud neteční, zcyničtělí a chladní lidé se díky kráse Shakespearovy poezie otevírají, zniterňují a sbližují. 
A stejně jako u klasika i u nás nesmiřitelná tupost obou klanů způsobí smrt dvou zamilovaných lidí.

Vaši hrdinové Romeo a Julie se vyznačují i závislostí na kyberprostoru…
Ano, to je podstatné říci: Romeo a Julie se nehodí do svých rodin. On se vymyká romské, ona bílé. Neboť jsou to tzv. nerdi, geekové. Inteligentní a vzdělaní, ovšem taky dosti asociální, ve vztahu k okolí až poněkud autističtí. Jsou doma v kybersvětě a svět za hranice svého notebooku ani moc „neumějí". Víc se hodí do světa kněze Vavřince – jsou jako poustevníci v klauzuře. A díky síle Shakespearových veršů objeví sebe, druhého a lásku. Naše představení je prostě romantickou tragédií.

Jak zní pozvánka pro diváky?
Měli by vědět, že něco takového  doposud asi neviděli, že na tuhle jízdu budeme mít 
v Hradci copyright. A máme jeden  speciální slogan, který míří především ke konzervativnější části publika, protože 
i naše inscenace začíná velmi tradičně. A ten slogan zní: „Kdyby se nám na začátku postavy neporvaly, mohli jsme to mít krásné jako v Pardubicích!"   (zd, fri)