Pověst, kterou vám chci vyprávět, nazval „Kaplička na Rožberku“: Na Slezském Předměstí stával až do roku 1766 vrch Rožberk a na jeho vrcholu kaplička. Když stavěli pevnost, rozvezli celý vrch na hradby. Studánka, která jest tu dodnes, pramenila na jižním úpatí kopce. Když vrch rozvezli, postavili tu kapličku poblíž pramene, prý v té podobě, jak byla stará. O prameni se věřilo, že je zázračný, a zdaleka chodili lidé, aby se tu umyli a uzdravili. Jedna paní trpěla chorobou, kterou lékaři nedovedli vyléčit. Dala se sem přivést, umyla se a uzdravila. Jsou dodnes lidé, kteří si na toto místo přijdou vymýt rány.

V kapličce je mariánský obraz, prý velmi cenný. Jednou jej chtěli dva zloději v noci ukrást, ale obraz je vytrestal. Byl vždy těžší a těžší, až zloději konečně pod tíhou klesli. Pak obraz nechali a utekli. Ráno nalezl obraz jeden truhlář a odnesl jej s jinými opět do kapličky. Nábožným lidem nikdo nevymluví, že se tu stal zázrak.

Milé vyprávění o kapličce a studánce s pramenitou vodou zavedlo nás až na Slezské Předměstí, o kterém víme, že se rozkládá na historickém území. Vedly tady staré obchodní cesty do Prahy a z Brna přes Náchod do Kladska. Obě cesty se spojovaly pod kopcem Rožberkem. Sám kopec a území pod ním se nazýval Střezinou. To proto, že tady stávala stráž, která se starala o bezpečnost na obou cestách. Když hrozilo nebezpečí varovala domácí obyvatelstvo, aby se připravilo k obraně.

Slezské Předměstí nebylo vždy Slezským

Název Střezina má i dnes část Slezského Předměstí. Představte si, že ještě roku 1695 se u této části objevoval název Střezinské předměstí. Teprve v 19. století se začalo užívat označení Slezské Předměstí.

Nevyhledávám záhady, nemohu se jim však vyhnout, když mi stojí v cestě. Není kopec jako kopec. Všechno, co souvisí s Rožberkem má tu větší, tu menší spojitost s historií Slezského Předměstí. Když se ve 14. století objevili mezi obyvateli předměstí Němci, pojmenovali kopec na Rossberg. To se tady ještě pásli koně z královského dvora a Rožberk byl z velké části zoraný. Palouk sloužil k pastvě až do 17. století.

Ukryté poklady hledali pomocí magie

Roku 1639 obsadili město Švédové. Vojevůdce Jan Banner vstoupil do Hradce. Vojáci věděli o ukrytých pokladech v domech měšťanů. Sám jezuita Balbín vyprávěl, že k hledání pokladů zkoušeli i čarovné kuličky. Tak třeba otevřeli poklad v jezuitské koleji. O tom naleznete vyprávění v mé knížce Královéhradecké obrázky.

„Krutá chudoba města, pod násilím švédským utlačovaného, které do gruntu zničeno bylo, přimělo radu města se staršími obecními k tomu, aby uvažovali o prostředcích, jak ubohým měšťanům pomoci…,“ čteme v radních registrech.

„Dne 27. 10. 1645 Terstenson se šesti tisíci vojska přitáhl k městu v takové tichosti, že o něm ani dříve nemyslili, než na polích podle Orlice a v Zámostí se rozložil. Avšak měšťané ihned jsouce odhodláni města svého brániti do posledního krůpěje krve.“

Vestfálský mír dne 24. 10. 1648 válku třicetiletou ukončil. V Náchodě na zámku pověsili kopii smlouvy, kterou pořídil malíř v Norimberku. Kopii smlouvy pověsili na přání hraběte Piccolominiho.

Kopec Rožberk zmizel z mapy města

Na kopec Rožberk, který od dob pohanských k slavnostem na poděkování bohům sloužil, vypravilo se procesí na oslavu míru.

Vedl je arciděkan Vojtěch Václav Šrám. Kopec byl přejmenován na mírový – Friedenberk. „…držán triumf a slavné procesí v mnoha počtu lidu, jak obecního tak vojenského, oficírův a soldátův, kteří ohlašovali slavnost tím, že všelijaké ručnice i polní kusy do vzduchu vypalovali. Páni radní dali všem dva sudy piva vyvaliti na rynk,“ píše historik Solař.

Historie kopce Rožberku končí jeho rozkopáním v květnu roku 1766 a rozvozem na pevnostní hradby. Sám císař Josef II. „na obyčejném koni husarském v největším dešti celý umoklý“ přijel, aby vše tenkrát obhlédl.

autor Jiří Malina