Šarmantní osobnost roku je anketou, v níž hlasují posluchači Českého rozhlasu. Co pro vás toto ocenění znamená?
Je to krásné. Moc děkuji všem, kterým stálo za to poslat mi hlas. Budu se snažit nezklamat. Cítím to trošku jako závazek. Víte, já jezdím po vlastech českých se svými představeními, a to mezi mnou a diváky a samozřejmě i posluchači určitě vytvořilo ten přátelský vztah. Vždycky hraju, jako by to bylo poprvé, nebo naposledy, a vždycky především myslím na diváky. Děkuju vám, přátelé, budu se dál snažit.

Jaký je váš vztah k rozhlasu?
Před mikrofonem v rozhlase mám veliký respekt a vždycky jsem měla. Mikrofon rozhlasový se vám dívá až do duše, tam nejde nic ošulit, žádnou mimikou, žádným gestem. Mikrofon je ouško posluchače – a ten vnímá pravdu. Všechno co cítíte, co si myslíte, posluchač vnímá s vámi. Je to velmi intimní vztah. Rozhlas mě provází už od mých studentských let na DAMU, kde jsme měli herectví před mikrofonem a  jsem ráda, že mě provází dodnes.

Jaký byl rok 2016, za který jste byla nominována?
Ten rok byl pro mě barevný, veselý i smutný, někdy rozkolísaný, někdy něžný, tak jako celý náš život. Důležité je vždycky se dívat na poloplnou sklenici a ne na poloprázdnou, to jsem přebrala od svých rodičů a tím se snažím řídit.  Radovat se hlavně z maličkostí, které jsou ve skutečnosti veliké, a ze kterých se skládá každý náš den. Třeba z toho, že nás nic nebolí, že máme fajn rodinu a že máme práci, která nás baví. To přece není málo.

Letošní galavečer Šarmantní osobnost roku se nesl ve znamení hesla "Všude dobře…" Víme, že vaší velkou láskou je Itálie, chystáte se tam?
Ano, Itálie je opravdu můj druhý domov. Ale opravdu ten druhý. Herectví předpokládá mateřštinu, nechtěla bych hrát v Itálii malé role cizinek s akcentem, proto se nikdy nemůžu cítit v Itálii úplně doma. Doma je pro mě jeviště a mikrofon a moji diváci a posluchači. A samozřejmě rodina.  Do Itálie se jezdím nadýchnout jiné kultury, jiného myšlení, všechno omrknu, okouknu, načichám – a pak zase honem domů.

Co vám v poslední době dělá radost?
Mám čerstvě po premiéře nádherné tragikomedie Tennessee Williamse Skleněný zvěřinec. Čekala jsem léta, až do role matky Amandy patřičně dorostu, až do ní zestárnu. A jsem šťastná, že se diváci ohromně baví. Obklopila jsem se profesionály v čele s panem režisérem Vladimírem Strniskem, který ten humorný pohled na jednu neuvěřitelně zvláštní rodinu, kde se všichni poznáváme, dokázal spolu s námi divákům tak přesně předat. Hra je inspirovaná životem a mládím samotného autora a nedivím se, že se dodnes hraje s úspěchem po celém světě. Je málo takových vtipných a současně hlubokých her.

Co byste popřála posluchačům a čtenářům?
Krásné jaro, krásný pohled na život a vnitřní sílu. A taky trochu toho štěstí, bez kterého to nejde.

Mimořádná cena pro Stanislava Zindulku
Simona Stašová nebyla jedinou oceněnou. Mimořádnou Cenu Šarmu u příležitosti svých 85. narozenin obdržel herec Stanislav Zindulka a v internetovém hlasování zvítězila Lucie Bílá. Na pódiu Aldisu se v pátek objevily i další nominované osobnosti: kněz Zbigniew Czendlik, herec Jan Přeučil a také Šarmantní osobnost 2005 Marie Rottrová.

Lada Klokočníková