Kdo je letos pro vás největším lákadlem festivalu?
Jednoznačně američtí Repulsion. O nich jsem vždycky snil a říkal si, že tahle kapela sem absolutně patří. Jsou autory desky, která všechno změnila. Nahráli ji v roce 1984, když mi bylo deset, a oficiálně vydali až o pět let později. Ovlivnili tisíce kapel. Je to fantastický nářez. Headliner jak dělaný pro náš festival.

Bylo složité dostat je do Trutnova?
Obrovsky. Už jsou to chlapi v letech. Nechce se jim lítat z Los Angeles. Mají zajetou práci, rodiny. První kontakt jsme měli před patnácti lety, kdy jsem je viděl poprvé ve Španělsku. Opravdu dlouho jsem se snažil, aby tady hráli. Když se to letos konečně povedlo, třikrát jsem jim psal, jestli to myslí vážně a opravdu přijedou. Pořád jsem tomu nemohl uvěřit.

Čím jsou výjimeční?
Dělali muziku, kterou v té době nikdo nehrál. Přišli s něčím, co bylo přelomové. Jsou to legendy téhle scény. Za posledních pět let odehráli pět koncertů na celém světě. Tři nebo čtyři z toho byly v Americe. Je to opravdu výjimečná událost, že budou hrát v Trutnově. Myslím, že až přiletí a uvidí festival, tak budou nadšení a spadne jim čelist, jako spoustě jiných kapel. V Trutnově budou dokonce zkoušet dva dny na nádraží u kluků z kapely Exorcizphobia.

Je to nejnákladnější kapela letošního ročníku?
Nejvíc stojí Cannibal Corpse, kterým se ale Repulsion hodně blíží. Platíme letenky, hotel, honorář je v řádu statisíců.

Co byste řekl ke Cannibal Corpse?
Je to nejprodávanější deathmetalová kapela všech dob. Je to velká hvězda se vším všudy. Pět muzikantů tady bude doprovázet pětičlenný štáb, ve kterém je například technik kytar, manažer turné nebo prodejce suvenýrů.

Obě slavné kapely se představí na Bojišti poprvé?
Ano. Kapely se u nás moc neopakují. Každý rok se snažíme, abychom měli na festivalu něco nového, zajímavého. I proto tady hrají kapely z neuvěřitelných zemí, letos například z Nové Kaledonie (ostrov v Tichém oceánu 1270 kilometrů od Austrálie - pozn. red.). To je taková dálka, že to ani není možný. Těšíme se na kapelu z Venezuely. Režim je tam těžký, ale mají punkovou kapelu. Tohle dělá Obscene Extreme unikátním a zajímavým.

Ačkoliv máte program, našvihaný bezmála devadesáti kapelami, stále se všechno dění odehrává na jednom pódiu. Proč?
Jedno pódium úplně stačí. Lidi se můžou soustředit na jedno místo, kapely dostanou nejlepší zvuk, nemáme důvod něco měnit. Nechceme přidávat další stage, protože to je nesmysl. Festival, kde jich mají pět, to je absolutní neštěstí. Nedokážeš se soustředit na kapelu, pořád si říkáš, že ti utíká něco jinýho. Chceme koncentrovat šílenství na jedno místo a to se naprosto perfektně daří.

Jaké žánry zažije Bojiště?
Středa je věnovaná punku, který nám vydláždil cestičku k extrémní muzice. Zahrají legendy žánru jako jsou kapely britské, skotské nebo japonské s jejich zuřivým zpěvákem. Ale také z Venezuely a české legendy NVÚ, které poslouchám od dvanácti let. Středeční program zakončí o půlnoci film k 20. výročí Obscene Extreme, který loni natočili dokumentaristé ze Švédska. Pak tu bude všechno z extrémní hudby, co sem neoddělitelně patří. Výběr je pestrý, celosvětový. Včetně kluků z Trutnova z kapely Člověk v plísni, kteří dostali zaslouženou šanci poté, co nešťastně vypadla kapela z Paraguaye.

Loni jste napočítali v Trutnově 73 národů. To svědčí o obrovském globálním zásahu festivalu.
To je fantastické číslo. Nevím, jestli si to lidé vůbec umí představit na mapě, kolik je to zemí. Přijde mi neuvěřitelné a zajímavé, že do Trutnova na festival přijede někdo z Mosambiku, Namibie nebo Keni. Kdo by ho tady čekal? Je to úžasné.

Čím to je?
Festival je absolutně unikátní ve světovém měřítku. Zvenčí to může působit, že všechno je tady strašně zlý. Ale opak je pravdou. Festival a atmosféra strašně vcucne lidi a jsou v euforii. Jeden příklad z mnoha je, že k nám jezdí jeden kluk dělat světla a je z Jižní Afriky. Profesionální osvětlovač. Nic nepožaduje, učí naše kluky pracovat se světlama. Kámoš z Argentiny jezdí do Trutnova devět let. Šetří vždycky celý rok na to, aby mohl jet do Evropy.

Uměl jste si něco takového představit, když jste začínali před dvaceti lety na valníku, na kterém tehdy hrály kapely na Bojišti?
To vůbec! Vždycky jsem ale myslel globálně. Myslet lokálně je fajn, když kupuju zeleninu, ale jinak to nemá opodstatnění. Národy na světě mě obohacují. Šířit pozitivní atmosféru je hrozně dobrý, to všechny nabije na několik měsíců. Vzpomínky ti nikdo nevezme.

Jakkoliv je festival celosvětový, tak v Trutnově působí spíš jako nenápadná, zastrčená akce, při které se šílenci z celého světa zavřou na Bojišti a tam se dosyta vyřádí.
Spousta lidí se nás neoprávněně bojí, ale to je zbytečné. Mladí už to vnímají jinak, jezdí se bavit a to je strašně fajn. Pozoruji, že čím dál víc lidí jezdí z okolí, vidíme to na objednávkách z Trutnova, Svobody nad Úpou, Žacléře. Nejlepší reklama je taková, když někomu řekneš, že se ti tady líbilo.