U nás každý dobře ví, že jméno Libuše nesla bájná kněžna, a tak je zřejmé, že má slovanský původ. Vychází ze základu ljub, tedy „milý“. Stejně tak i Amálie má za svůj základ slovo amare, „milovat“. Dá se tedy říci, že Libušky, Líby a Liby i Amálie, Amálky i Amélie jsou ženy nanejvýš milé a příjemné. Amálii lze přeložit i jako „pracovitá“, to v případě, že bychom připustili, že původ jména je germánský. Nejlépe asi uděláme, když zohledníme obě varianty a řekneme, že jak Libušky, tak i Amálky jsou děvčata milá a pracovitá.

Vraťme se ke jménu Libuše a jeho bájné nositelce. Staré pověsti o ní říkají mnoho krásných slov. Byla prý to žena nejen spanilá, ale i moudrá, co prý prorokovala, vždy se splnilo, a tak „všechen národ, potázav se o tom, vyhlásil ji za svou kněžnu“.