Duchovními otci i protagonisty festivalu jsou členové a přátelé souboru Černí šviháci zKostelce nad Orlicí.

Po odpoledních představeních pro děti (u nichž se samozřejmě daleko více pobavili dospělí) vystoupili Šviháci vhlavním čtvrtečním představení shrou Josefa Tejkla Cechy krásné, cechy mé. (Aktuální „předělávka“ téměř 20 let staré inscenace Cesta zhlíny do hlíny, se kterou soubor vystoupil letos vúnoru i na podiu hradeckého Klicperova divadla – náš Deník tehdy informoval.)

To, že Tejklova hra, zasazená do barokní Kutné Hory a napsaná vdobě tuhého pozdního „socíku“ znovu svádí diváky khledání jinotajů, není pro české společenské klima nic lichotivého.

Představení bavilo situační a slovní komikou. Humor souboru je někdy podle jejich vlastních slov černý, nikdy však zlý. Narozdíl od mnohých amatérských sdružení se Černí šviháci nezabydleli vkřečovitých pózách, kultu ošklivosti a vzhlížení se v sobě samotných.

Divák nemá ani onen dost častý pocit, že pouze přihlíží soukromé zábavě party ochotníků.

Šviháci diváka berou do hry a on naoplátku nedostatky hereckých výkonů přijímá jako součást představení.

„Smála jsem se vždycky dvakrát. Poprve když jsem slyšela repliku monotónně hozenou od napovědy, podruhé když ji herec divadelně pronesl,“ súsměvem řekla Hedvika Přibylová, jedna znecelé stovky diváků.

Většina znich vydržela překlenout poměrně dlouhou čekací dobu na Noční happening, bláznivou férii slepenou z útržků východočeského folkloru a jiráskovské tradice, vkraji tak ctěné. Odehrával se reálných kulisách zcela setmělého Machova a končil po půlnoci.

Černí šviháci vyrostli na kosteleckém undergroundovém podhoubí. Ale, řečeno metaforou, jejich plodnice je současná. Což je zjevně ku prospěchu všem.

Více o hře a souboru

http://www.oakostelec.cz/cerni_svihaci

Machov

Obec jedinečně umístěná v malebném údolí Židovky (430 - 510 m.n.m.), v kotlině obklopené věncem zalesněných kopců, s kulisou hraničního Boru, polských Stolových hor s Hejšovinou a Broumovských stěn. Východisko i cíl turistů, křižovatka mezinárodních pěších, lyžařských a cyklistických tras. V celoročním provozu jsou dva hraniční turistické přechody do Polska.

Machov ve svém díle zvěčnil Alois Jirásek, na Machovsku vytvořil četné obrazy malíř Antonín Hudeček, působil zde i výtvarník Josef Váchal. Od roku 1877 zde prožil své mládí Otto Berger, slavný virtuos na violoncello a zakládající člen Českého kvarteta. Jako kaplan zde působil P. Sigismund Bouška, OSB, spisovatel, básník, překladatel a malíř, jehož zde navštěvovaly četné osobnosti kulturního života. Od r. 1882 zde působil Jaroslav Petr, učitel a všestranný kulturní a osvětový pracovník.

Zdroj: http://www.machov-obec.cz