Tvůrci inscenace
Režie: David Drábek
Dramaturgie: Markéta Bidlasová
Scéna: Marek Zákostelecký
(na podkladu stavby Martina Chocholouška)
Kostýmy: Simona Rybáková
Hudba a hudební produkce: Darek Král
Text písně: Tomáš Belko

Osoby a obsazení:
Helena – Isabela Smečková Bencová
Róza – Pavla Tomicová
Valérie – Pavlína Štorková
Jan –  Jan Vápeník
Ludvík – Jiří Zapletal
Adam – Jan Sklenář nebo Vladimír Polívka
Loreta – Vilma Dršatová nebo Zuzana Malá
Oliver – Vendelín Vávra nebo Jan Václavík
Muži v šedém  – Jan Bílek
Žena – Miroslava Vyletělová
Číšník – Viktor Prokeš

O poslední premiéře sezony jsme si povídali s dramaturgyní Klicperova divadla Markétou Bidlasovou.

V roce 2011 jste spolupracovala na Jedlících čokolády, nyní, po třech letech reálného času 
a deseti letech času dramatického, se tady s hrdinkami a hrdiny znovu potkáváte. Jaké to je, zkoušet v podstatě „divadelní seriál"?
Tuhle jsem o tom přemýšlela, že zkoušet druhý díl divadelní hry je možné opravdu asi jen v Hradci Králové 
a u Davida Drábka.  Pro práci na inscenaci je to myslím výhodné, většina herců zná své postavy, už je nějaký ten pátek vnitřně žije.  A jinak je to prostě hezké, mně vždycky zajímalo, co stane pak… To Čechovovy Tři sestry jako opravdu zůstanou až do smrti sedět na zadku ve svém malém městečku?  A nebyla by nějaká šance, že by se Ibsenova Nora vrátila k manželovi?  A Oberon s Titánií ze Snu noci svatojánské se už jako nikdy nepohádají?

Která replika či situace z Velké mořské víly vás nejvíc rozesměje,  a která naopak dojme?
Duo Tomicová Zapletal rozesmívá spolehlivě, tentokrát možná ale, pozor, bude i dojímat. Ale nebudu prozrazovat klíčové okamžiky… Ale je tu myslím prozraditelný okamžik, kdy Jan (Jan Vápeník) 
a Ludvík (Jiří Zapletal) společně mučí  Janova rivala v lásce zpěvem písně Mýdlový princ. To je na bránici fakt náročné. A co se dojetí týče, tak obyčejně silné a bolavé mi připadá, když se Helena (Isabela Smečková Bencová) rozchází se svým milencem Adamem (Honza Sklenář v alternaci s Vladimírem Polívkou).

Ve Velké mořské víle hrají významnou roli noví dětští hrdinové. Jaké to je, zkoušet s dětmi? Zažila jste někdy podobnou spolupráci?
Zažila jsem kdysi ve Švandově divadle spolupráci se cvičeným kocourem a jednou dokonce i s hejnem cvičených hrdliček,  ale s dětmi ještě ne. Zdejší dětští herci jsou šikovní a chvílemi opravdu okouzlující.

Jaký je hlavní posun od Jedlíků čokolády k současné Velké mořské víle?
V Jedlících byl v ohnisku pozornosti vztah k zemřelým rodičům, ve Víle je to vztah 
k vlastnímu rodičovství. Já vnímám Vílu jako hru o další fázi cesty k dospělosti a potížích s ní. A teď myslím tu opravdovou dospělost, která nesouvisí se stářím, ale spíš se zodpovědností a přijímáním reality, jaká opravdu je.

Proč by si diváci neměli nechat tuto inscenaci ujít?
No přece aby zjistili, co bylo pak. Po Jedlících. Jak to dopadlo s Valerií po úraze? Jaká jsou Helenina dvojčata? Venčí pořád Jan psy? A je Ludvík pořád tak šílený?   (zd)