Moderátoři Lada Klokočníková a Miroslav Vaňura si s Davidem Fořtem povídali o jeho životním koníčku a věcech, které s ním souvisejí.
Mluví se o vás jako o chodící encyklopedii kaprařiny. Cítíte se jako encyklopedie?
To je trošku přehnané. Rybařině se ale věnuji už opravdu hodně dlouho, od nějakých pěti let.
Rybařina, to je asi velký koníček mnoha mužů. Je to tak i u vás
v rodině?
Určitě jo, já jsem se potatil. Když jsem byl malinký, ve třech, ve čtyřech letech mě bral na ryby, chytali jsme tenkrát hlavně pstruhy v Hronově na Metuji. O rybařině si myslím, že je věčná. Pračlověk ryby chytal do ruky nebo napíchával na hůl a nám už to zůstalo.
Jsou mezi vámi i rybářky?
Jsou. Ale speciálně, pokud jde o kaprařinu, ta je velmi náročná na čas. Vyjíždíme hodně do divočiny a zdejší podmínky ženy moc nelákají, potřebují větší zázemí. My jsme opravdu kolikrát v nějakém křoví, někde nejde postavit bivak, jindy celý den prší, a to zase hodně těch žen nedává. Já bych byl rád, kdyby to tak bylo. Přítelkyně říká, že letos už začne, tak jí fandím.
Chce to asi mnoho tolerance
v partnerském vztahu, pokud má žena za manžela rybáře.
To jste řekla naprosto přesně, toleranci to určitě chce. Hodně tolerance.
Čím vás tatínek vlastně zlákal ke kaprařině, které se věnujete možná víc než on?
Už od dětsví jsem dobrodružná povaha a baví mě to.
V podstatě jsem byl schopný od malička s tátou vstávat ve tři, ve čtyři hodiny, abychom dojeli na Rozkoš. V mém případě je to něco jako posedlost kaprařinou. V té době na Rozkoši byla na vrcholu. Tam byli velcí kapři. My jsme o žádného extrémně velikého tenkrát nezavadili, něco jsme dělali třeba špatně, ale mě to opravdu bavilo víc než cokoliv jiného. A ve chvíli, kdy přišla ta moderní kaprařina, tak to byl krok dál. Začal jsem chytat velké ryby a ten souboj, nehledě na pobyt v přírodě, je to, co mě baví a myslím si, že mně to zůstane celý život.
Kaprařina je nějaký podobor rybařiny? Česká specialita?
Ne. Česká specialita je vánoční kapr obalovaný, ale tato disciplína znamená, že někdo vláčí, někdo chytá na mouchu. Vznikla v Anglii, jednoho dne tam prostě přišli s metodou, které se říká vlasová. Nástraha visí na vlasu. Tehdy to skutečně vázali na vlas a ta kulička má svým složením určitý selektivní účinek na rybu. To znamená, že selektuje ty menší ryby od těch větších. Není to samozřejmě pravidlem, ale skutečně se na to chytají větší ryby. A to byl v Anglii první krok k fanatismu, protože začaly vznikat různé firmy, které tyto speciální nástroje vyráběly. Jenom pro kapry.
Jaký je váš největší úlovek, Davide?
Největší úlovek je kapr 26,5 kilogramu. Asi 108 až 110 centimetrů. My jsme ho nezměřili, protože jsme měli jen metrovou míru a ta nestačila. Já osobně ryby neměřím.
Kde to bylo?
Na Balkáně.
A tady v Česku nejsou tak velcí kapři?
Jsou tady taky samozřejmě velké ryby. Ne až tak trofejní, nebo není jich tady takové množství, jako třeba ve Francii. Ale to je dané trošku podmínkami nebo pravidly, které tady vládnou. Kapr je prostě tradiční česká ryba. Za ta léta, kdy moderní kaprařina dorazila i k nám, se obraz o lovu kaprů trošičku změnil. Existuje Projekt K 70, což je horní míra kapra. To znamená, že kapr, který je delší než 70 centimetrů, bude vrácen vodě. To by mělo generovat trofejní ryby. Povaha česká je ale taková, že v řadě případů dochází k odnášení a požívání těch kaprů. Ještě horší věc je, že se ty ryby přenášejí ze státních revírů do soukromých.
Kam za rybou jezdíte nejraději?
Mně se líbilo ve Francii, mám rád Maďarsko. Je tam klid a málo rybářů.
Když jste týden sám v nějaké divočině, jak tam žijete?
Vezu si dostatečné zásoby tekutin všeho druhu, takže to se přečkat samozřejmě dá, a je to čas na přemýšlení. Práce je složitější v tom, že všechno musíte dělat sám.
Zásadní otázka – jíte ryby?
Ryby miluji, ale kapra bych nesnědl. To je kámoš. Ale mám rád candáta a různé mořské potvory.
V Anglii má prý takový kapr specifické postavení.
Anglie je specifická. Jednak je to kolébka kaprařiny,
o tom jsme mluvili. V Anglii nemůžete jít chytat na vodu, pro kterou se rozhodnete. Tam opravdu kapraři čekají několik let, než se jim podaří sehnat povolenku na nějakou syndikátní vodu. To jsou vody rozdělené podle určitých spolků a jsou tam jezera, která jsou už opravdu legendární, kde nechytíte kapra většího než deset kilo. Kapr britský je specifický i v tom, že je krásný. Já si myslím, že nikde na světě nejsou tak nádherné ryby. Nedorůstají takové velikosti, ale jsou krásné a mají svoje jména. Lidé si třeba udělali jméno na tom, že jeli a chytili Henryho nebo Cecilku.
Host na pátek
Hosty zítřejšího dopoledního pořadu PéHá na vlnách Českého rozhlasu Hradec Králové budou Martin Kožíšek z portálu Seznam.cz a major Václav Písecký. S moderátory pořadu budou hovořit o nebezpečí, které číhá nejen na děti v sítích internetu.