V Česku prožívá nekonečný mejdan

Občan Havel přikuluje

V Pardubickém letním kině Pernštejn se mi moc líbilo. Jeho pořadatelé nás sem dovezli autem, v němž byla lahev šampaňského, přišli jsme na hotel, kde nám dali lahev vína, pak jsme dorazili do letního kina, kde jsme dostali nádhernou dárkovou krabici, také s lahví vína uvnitř, a během večera jsme měli k dispozici několik lahví růžového vína. Je to opravdu příjemné letní kino,“ smál se režisér zajímavého dokumentu Občan Havel přikuluje Jan Novák.

Pardubická stopa

„Sám jsem byl v letním kině naposledy před zhruba dvaceti lety. To bylo ještě v Americe a v kině, kde člověk sleduje film z auta,“ zavzpomínal při své návštěvě města perníku.
„Doma mám obrazy od pardubického výtvarníka Jiřího Laciny, znám zdejšího slavného rodáka, hokejového brankáře Dominika Haška, o němž jsem dokonce psal v době jeho angažmá v Buffalu článek do jednoho amerického časopisu. Strávil jsem s ním tehdy dva dny,“ poznamenal Jan Novák, jemuž se k Pardubicím váže ještě jedna hokejová vzpomínka.
„Pocházím z Kolína, za který jsem hrál hokej. Vždycky, když jsme přijeli do Pardubic, tak jsme tady dostali strašnou dardu. Už tehdy, v nějakých patnácti letech, byli v Pardubicích hokejově někde úplně jinde než my,“ přiznal režisér, který se hokeji aktivně věnoval do šestnácti let. „Pak jsem s rodiči odešel do Ameriky. Tam už na to nebyly peníze, tak jsem se vrhl na fotbal,“ vysvětlil Jan Novák.
„Tehdy jsme bydleli v Chicagu, kde byla strašná spousta různých etnických komunit. V tamní lize jsem nastupoval za Spartu Chicago. Bylo to vtipné hlavně proto, že na tuto soutěž chodilo třeba pouze 200 diváků, ale ti to potom velmi silně prožívali. Například když šel člověk házet aut, tak se skoro bál, jestli ho nějaký stařeček ze Srbska nepřetáhne deštníkem přes hlavu,“ podotkl úspěšný režisér.

„Tenkrát jsme za zápas dostávali dvacet dolarů a ještě navíc večeři. A člověk pak mohl v klubovně Sparty vypít všechno, co tu bylo,“ prozradil tvůrce úspěšného dokumentu Občan Havel přikuluje, který společně se svým synem Adamem natočil dohromady čtyřicet hodin materiálu. „Z toho jsme vybrali to nejzajímavější. Celková stopáž nakonec činí dvaasedmdesát minut,“ řekl Jan Novák, jehož film byl návratem do paradoxů podivného světa československé normalizace.
Popisoval i okolnosti slavného undergroundového záznamu hry a to, jaký poprask tenkrát vzbudila. Líčil třeba příhodu, jak si herečka Jiřina Bohdalová nechala od své kamarádky lékařky raději naříznout spodní ret, aby jí opuchla tvář a nemusela tak v televizi házet špínu na tehdejšího „nepřítele režimu“.
„Lidé z mého okolí měli trochu strach, že by mohlo dojít k nějakým bojůvkám ze strany komunistů. K ničemu takovému ale nedošlo,“ nechal se slyšet režisér dokumentu.

„Jen když jsem měl autorské čtení v Brně, viděl jsem tam jednoho zamračeného pána, který vypadal jako nějaký ranař. Neustále se na mě díval, tak jsem si sám pro sebe říkal, že už to asi přišlo, ale na stole jsem viděl stát pivo, tak jsem se uklidňoval, že na něj vezmu lahev a že to spolu po chicagsku vyřešíme. Naštěstí se ale ukázalo, že šlo o sběratele autogramů a že se pouze cítil nesvůj, když přišel na auto〜gramiádu mé knihy, tu si ale nekoupil a chtěl můj podpis,“ podotkl Jan Novák, který žije střídavě v České republice a Spojených státech.

Tři filmy o Havlovi

„Do Čech se rád vracím, ale nic tady neudělám. Připadá mi to zde jako jeden nekonečný mejdan,“ svěřil se v pardubických Tyršových sadech autor dvou dokumentů o „občanu Havlovi“.
„Na světě jsou už tři filmy s tímto označením. Ten první byl náš. Natáčeli jsme ho v roce 2004 pro televizi, kde se také o rok později objevil pod názvem Občan Havel jede na dovolenou. Šlo o portrét Václava Havla a světa okolo něj v osmdesátých letech minulého století. Tehdy, v roce 1985, s ním jelo na dovolenou asi tři sta policistů a během ní byl dvakrát zatčený. Když jsem mu vyprávěl, že by bylo fajn se pokusit o rekonstrukci tohoto případu, tak souhlasil. Protože tento dokument podle něj dopadl dobře, kývl i na tento projekt Občan Havel přikuluje, což byl pokus o návrat do sedmdesátých let zaměřený na jeho práci v trutnovském pivovaře,“ doplnil režisér obou snímků.
„Mezitím přišel do kin ještě jeden film s názvem Občan Havel. Líbil se mi, byl výborný, ale nehovořil o občanu Havlovi, jak má v názvu, ale o prezidentu Havlovi,“ uzavřel.